Přitom učilišť s technickými obory je na Chomutovsku poměrně dost. Podle průzkumů však o ně patnáctiletí žáci základních škol příliš nejeví zájem. A pokud ano, po vyučení často míří jinam než k oboru, pro který mají kvalifikaci a výuční list. Přinutí je k tomu finanční důvody, ale i anabáze při hledání práce, když se často setkávají s odmítáním.


„Vím, že jsou ti kluci vyučení. Ale to neznamená, že řemeslu rozumějí,“ vysvětluje stavebník Alois, proč jeho firma má jen mizivý zájem o čerstvé absolventy učilišť. „Moc platní nám nejsou, potřebuji, aby dělali všechno, a trvá dlouho, než se tomu naučí. Proto si raději držíme fachmany před důchodem.“


Malým stavebním firmám se podle něho stále ještě vyplatí připojit se k trendu, který již více než desetiletí kraluje trhu práce. Zaměstnávat zahraniční dělníky, především z východoevropských zemí. „Málokdy se mi stalo, aby řekli, že něco neumějí. Prostě jdou a udělají to. A to jsou mezi nimi, jak jsem se dozvěděl, vzdělanci, třeba učitelé, řemeslu se neučil skoro žádný z nich,“ dodává stavebník.


Pokud nemá hoch nebo děvče po vyučení zajištěnou práci u rodinných firem nebo prostřednictvím známých, příliš možností na sehnání zaměstnání mu nezbývá ani prostřednictvím Úřadu práce. Ale chce-li si udržet a především zlepšit životní úroveň a zbavit se závislosti na rodičích, práci hledá. A dokonce pokukuje za hranice Čech.


„Jsem vyučen zámečníkem, ale řemeslem se neživím,“ říká jednadvacetiletý Jaroslav z Chomutova. „Tady jsem nemohl sehnat práci, a když byla, odradil mě nabízený plat. Teď už přes rok pracuji v Německu, dělám řezníka v jednom masokombinátu.“


Jaroslav potvrzuje, na tamní pracovní režim si rychle zvykl, i ubytování si pochvaluje. „Snažím se svůj výdělek nepřepočítávat na koruny, ale za mzdu v Čechách bych si těžko mohl dovolit čtrnáctidenní dovolenou s přítelkyní u moře.“ Soběstačnost mladíkovi vyhovuje, přesto se mu zajídá, že doma a s kamarády tráví pouze víkendy. „Proto si sháním práci na Chomutovsku, ale už znám svou cenu, za nástupní plat bych nikde pracovat nezačal.“


Významné velké firmy v regionu Chomutovska, zejména stavební společnosti, však již pochopily, že zdroj jejich pracovních sil je doma, a proto se veřejně zapojily do podpory potřebných oborů, jakými jsou například zámečník, elektrikář, zedník, montér suchých staveb, tesař nebo truhlář, a to již od prvních ročníků škol druhého cyklu.


„Společnosti v roce 2007 založily sdružení právnických osob REGIONSTAV, jehož prostřednictvím sjednotily filosofii podpory žáků, kteří do vybraných oborů vzdělání nastoupí,“ vysvětluje jejich krok ve sdělení na školních internetových stránkách Mgr. Jan Mareš, ředitel Střední školy energetické a stavební v Chomutově (SŠEaS), s níž REGINOSTAV navázal úzkou spolupráci.


Kromě tohoto sdružení již léta s uvedenou školou spolupracují i jiné společnosti, v jejichž dílnách si učni zdokonalují praktické dovednosti a které většinou mají pro čerstvé absolventy uplatnění.


V současné době SŠEaS nesleduje, kolik učňů po vyučení nastoupí do práce ve svém oboru a jak dlouho v zaměstnání vydrží. Podle odhadů školy využije řemeslného vzdělání přibližně polovina vyučených. Většina žáků tříletých oborů navíc pokračuje ve studiu v nástavbových oborech vzdělání k maturitní zkoušce, což jim v budoucnu dává lepší předpoklady uplatnění na trhu práce.


Na sledovanou školu by podle záměru jejího vedení mělo v školním roce 2008-2009 nastoupit 728 žáků, z nich 388 by mohlo zaplnit 13 učňovských oborů, 272 žáků je naplánováno pro čtyřleté maturitní studium v sedmi oborech, pro 68 studentů jsou přichystány dva obory dvouletého nástavbového studia.