V hale mezi spletí různých armatur, šoupat a nádrží lze vidět přes tři metry vysoký kávovník, ještě o něco vyšší datlovou palmu či cypřiš.
Celkem je zde na třicet druhů v květináčích zakořeněných květin a kaktusů ve více než padesáti exemplářích.
„Máme je tu už dlouho, někdy od poloviny devadesátých let minulého století. Tehdy docházelo na elektrárnách k reorganizaci a jak někteří pracovníci opouštěli své kanceláře, nechávali stát kytky přede dveřmi. Uklizečkám bylo květin líto, a tak je začaly nosit k nám,“ přiblížil vznik zeleného ostrova v provozní hale Vladimír Trenkler (na snímku s kávovníkem), technolog provozu chemické úpravny vody EPRU I. Postupem doby se květiny přirozenou cestou rozmnožovaly, další přinesli z domova samotní pracovníci úpravny.
Bezesporu nejunikátnějším a pravděpodobně i nejstarším exponátem je přes tři metry vysoký a hlavně plodící kávovník, který dokáže odměnit pracovníky úpravny za jejich péči o něj kávovými boby. „Kávovník si jako malou sazeničku přinesl do elektrárny ještě v době její výstavby můj otec, který sem přešel v roce 1964 z Opatovic,“ podotýká k tomu Rudolf Štásek, chemik v úpravně vody.
Jeho kolegyně Monika Mojžíšová pak vypočítává, co že vše zde pěstují: „Kromě kávovníku, tu máme palmu, cypřiše, fikusy, ibišky, různé druhy citrusů, aloe, klivie, anturie, lipky, juku, monstery, kapradiny, vánoční kaktusy, filodendrony, ale i klasické muškáty, fialky, tchýniny jazyky a voskovky. Také takzvaný kanadský smrk přátelství, mnoho kaktusů a další sukulenty.“
K úpravě vody se používají také různé chemické sloučeniny. Málokdo by proto předpokládal, že v takovém prostředí se bude dobře dařit květináčové zeleni. „Údržba je časově nenáročná a v podstatě jednoduchá, staráme se o ni klasickým způsobem – zaléváme a přesazujeme. Všechny chemické reakce probíhají ve speciálních uzavřených zařízeních. Hala je navíc prosklená, takže pro květiny je tu klima jako v nějakém obřím skleníku,“ uzavřel Vladimír Trenkler.
