Návštěvníci obory si však tento fakt nejspíš neuvědomují. Návštěvní hodiny, ale i návštěvní řád porušují téměř denně.


„Jde především o bezpečí lidí. Vím, že do devíti může v klidu probíhat lov, tedy měl by. Ale co když tam už v tuto dobu někdo bude?,“ ptá se Lukáš Stránský, který má od prosince 2007 pronajato myslivecké právo v oboře.


Obora původně patřila městu Jirkov, ta ho ale vrátila zpátky Lesům ČR. „Lesy po nás chtěly plot, který by stál asi jedenáct a půl milionu korun,“ vysvětluje místostarosta Jaroslav Cingel.


Podle místostarosty je pravděpodobnost, že lidé budou navštěvovat oboru dál, i mimo vyznačené hodiny, vysoká.


Vstup do obory byl ale omezený vždycky a chodit se smělo jen po vyznačených cestách. „Vyhláška platila už když obora patřila městu. Lesy ji od něj jen převzaly,“ informuje Lukáš Stránský.


Pro osvěžení paměti lidí, umístily Lesy ČR na vstupní brány nové železné cedule, na kterých je vyznačena doba, po kterou se smí do obory. „Předtím tam totiž byly pouze takové malé plastové cedulky, ty však lidé strhali,“ říká Lukáš Stránský.


Na nové ceduli je popsán, celý návštěvní řád. Od května do září se sem smí chodit od 9 do 18 hodin a od října do června od 9 do 15 hodin. Kromě návštěvních hodin je zde napsáno a znázorněno, co je v oboře zakázáno.


Jako příklad lze uvést, že se sem nesmí se psem, nesmí se chodit po nevyznačených cestách, nesmí se zde kouřit, ani rozdělávat oheň. Při porušení těchto pravidel může být uložena pokuta až do výše tisíc korun.


Dosud nikdo žádnou pokutu nedostal. „Zatím to moc neřeším, vysvětlím jim to a řeším domluvou, ale kdybych tu někoho viděl podruhé, tak to už pokutu dostane,“ říká Lukáš Stránský.


Kontrolovat a legitimovat také smí lesní a myslivecká stráž, která si na pomoc může přizvat městskou i státní policii.


Přestože jsou tu nové cedule již od prosince loňského roku, porušují se tu všechny zákazy. Od návštěvní doby, přes vodění psů do obory až po chození po nevyznačených cestách. „Nejhorší jsou víkendy. Neukázněných je tak desetina návštěvníků,“ říká Lukáš Stránský. „Jsou to tři dny zpátky, co jsem osobně potkal pána se psem, který chodil v houštině,“ uvádí jeden z mnoha příkladů.