Zlodějů neustále přibývá, policisté téměř denně vyjíždějí k různým krádežím v obchodech.

„Krádeže máme hlášené v místních marketech, drogériích a dalších obchodech v podstatě každý den,“ potvrzuje mluvčí městské policie Vladimír Valenta.


Krade se opravdu téměř všechno – potraviny, cigarety, alkohol, drahá kosmetika, parfémy a další zboží, které se dá snadno prodat za levnější cenu. A nutno dodat, že lidé je kupují, přestože původ věcí je minimálně pochybný.


Nejčastěji chodí zloději do chomutovských restaurací a podniků, zboží nabízejí jak hostům, tak personálu. „K nám chodí docela často. Nejčastěji nosí parfémy, drahý alkohol a kosmetiku,“ popisuje číšník z restaurace na Blatenské ulici, který nechtěl uvést své jméno.
„To zboží prodávají za půlku a většinou si od nich něco koupíme,“ přiznává.


S podobnou zkušeností se Deníku svěřilo více číšníků a servírek a vůbec nešlo o zapadlé hospody a herny, ale i o lepší restaurace. „Jednou jsem koupil parfém jako dárek holce, bylo to levné,“ krčí rameny další číšník, který nechce být jmenován.


V roli hosta se s popisovanými praktikami zlodějů setkal student Petr Kusý.


„Byl jsme v jedné hospodě na Zahradní, přišel tam pán a nabízel různé zboží. Od pánviček až po sprchové gely,“ vzpomíná. Nikdo z hostů se prý o jeho nabídku nezajímal, ale zloději to na naládě nijak neubralo.


„Asi dobře věděl, že někde jinde se chytí,“ krčí rameny Kusý.
Vrcholem zlodějské bezstarostnosti je případ „krádeže na objednávku“, který asi před půl rokem popisoval jeden z chomutovských zastupitelů.


„Zlodějíček přišel do hospody a normálně se lidí ptal, jestli nechtějí něco ´nakoupit´ , ať mu dají seznam a on že to nakrade za poloviční cenu,“ kroutil hlavou politik.

Nechceš hodinky? Nebo whisky?


Kromě restaurací nabízejí zloději své úlovky i na ulici. „Mě oslovil jeden romský pár ve frontě na rychlé občerstvení za Priorem, věděli že neuteču. Měli plnou igelitku parfémů, samé drahé značky jako Chanel,“ vypráví Chomutovanka Iveta Zbořilová. „Byli velmi sebevědomí, nestyděli se za to co dělají. Spíš byli dotčení, že nekupuji,“ dodává rozhořčeně.


A stačí se poptat dalších Chomutováků – skoro každý se s tím setkal. V Ruské ulici kdosi nabízel úplně náhodnému kolemjdoucí hodinky a nenechal se odbít ani prvním odmítnutím. Dále a opět za Priorem na Palackého ulici chodil chlápek s taškou, ve které měl láhve drahé whisky a nabízel je lidem kolem.


Policisté nemají šanci tyto „pouliční prodavače“ dopadnout. Když uvidí strážníka většinou rychle zmizí. „A když už přece jen tyto lidi kontrolujeme, tak nám samozřejmě neřeknou, že to ukradli,“ dodává Vladimír Valenta.


Školení „jak na zloděje“


V obchodech se mají před zloději na pozoru, pro nové pracovníky je téma „jak na zloděje“ neoficiální součást zaškolení. Například Chomutovanka, která pracovala jako prodejní poradce v obchodě se sportovním zbožím, vypráví: „Když jsem nastupovala jako brigádnice, tak mě vedoucí velice často upozorňovala na určité typy lidí. Už věděla, kdo přišel krást a kdo ne.“ Podle ní zloději do prodejny přijdou několikrát, obhlédnout terén. Chtějí zjistit, jak moc je prodavačky sledují. „Když někdo takový přišel, vedoucí nám hned naznačila ať z nich spolu s kolegyněmi nespustíme oči.“


Protože zaměstnanci marketů a jiných obchodů většinou čas na sledování každého nakupujícího nemají, pak si některé markety a drogerie pořídily své špehy a ti bedlivě zákazníky pozorují.