Radnice odmítla služebnu financovat, a tak začátkem ledna zaměstnanci agentury z domu odešli. Po jejich odchodu se vše rychle vrátilo do starých kolejí. Řada nájemníků postup radnice kritizuje. Chtějí, aby se do domu ostraha vrátila.
Včera se Deník vydal na místo, aby se na vlastní oči přesvědčil, že přezdívka dům hrůzy je zde opravdu na místě. Průvodcem byla čtveřice nájemníků věžáku, kteří jsou jedni z třiceti signatářů petice za bezpečnější bydlení. Ani jeden si však nepřál, abychom zveřejnili jeho jméno. Všichni mají strach o svoji bezpečnost.
 
„Bohužel v domě bydlí několik desítek problémových lidí, především z řad romské komunity. Problémů je hodně. Špína, hluk, odpadky na chodbách, často rozbité výtahy. V domě přespávají bezdomovci, k vidění jsou tu čichači toluenu. Nepořádek také dělají psi, v domě je jich přes třicet,“ vypočítával jeden z nespokojených nájemníků.
 
Zhruba před třemi lety se klášterecká radnice postavila k těmto problémům čelem. Za stovky tisíc korun město nechalo na chodby namontovat kamery, pořádek v domě dělali pracovníci bezpečnostní agentury. „Od té doby se situace zlepšila. Ovšem nyní je to stejné jak předtím, ne–li horší. Podle mě to byly vyhozené peníze. Ostraha odešla, obraz z kamer nikdo nemonitoruje, jen se nahrává do počítače. To je přece k ničemu,“ myslí si další z nájemníků. „Člověk je okřikne a zítra má počmárané dveře. Když tu byla ostraha, měli z ní alespoň trochu respekt,“ dodává.
 
O stanovisko Deník požádal kláštereckého místostarostu Stanislava Stehlíka. „Město ročně za ostrahu platilo milion dvě stě tisíc korun. To bylo prostě moc, na to nemáme. Posílili jsme pochůzkovou službu městské policie, v domě funguje záznamové zařízení,“ řekl místostarosta.

Nespokojené nájemníky prý ale chápe. „Řešení existuje. Jedna z variant je, že se do prvního patra domu přestěhuje služebna městské policie. Jejich stávající prostory jsou nevyhovující, zabily by se tak dvě mouchy jednou ranou,“ vysvětlil Stanislav Stehlík. Podle něj o přesunu rozhodnou městští zastupitelé.