Vlastně netočí, pivo čepuje.

„Točí se tak možná autobusy,“ uvádí na pravou míru nepřesné označení. Právě za správně načepované pivo získal titul mistra republiky.


Domácím vítězstvím získal právo účastnit se světového mistrovství, které se minulý týden konalo v Praze. Vanya skončil těsně pod stupni vítězů.
„Úspěch to je, ale zároveň zklamání. Čtvrté místo je takové nijaké,“ říká devětadvacetiletý Vanya, který pomýšlel na nejvyšší umístění.


Byla to pro něho první zkušenost z mezinárodní soutěže, ale nervózní nebyl. Uplatnil své zkušenosti ze dvou českých mistrovství.


Jak ho vlastně napadlo, že by se mohl zúčastnit neobvyklé soutěže? „Naše hospoda je celkem známá, oslovili mě lidé z plzeňského pivovaru, zda bych nechtěl přijet,“ vysvětluje.

Na světové ani české klání nijak zvlášť netrénoval, své umění má z praxe. S pivem pracuje už sedmnáct let. Ale správné péči o pivo se nenaučil sám. „Jezdil jsem po nejlepších pražských hospodách, okoukal jsem od starých výčepáků, jak to má vypadat,“ prozradil svoji inspiraci strarou pivní školou.
Vanya pracuje v kadaňské Švejk restauraci U Věžičky. V práci nedá dopustit na staré pípy, u kterých se páčkou točí doprava. Na mistrovství pivo teklo ze známějších kohoutů, s pákou nahoře.


Nejlepší výčepní netočili pivo do klasických českých půllitrů s uchem, ale do sklenic na nožce.

Soutěžní pivo – natočeno na jeden „zátah“
– nesmí mít takzvanou čepici, pěna musí být v rovině
– v pěně nesmí být viditelné bubliny
– samozřejmostí je správná míra


Kromě samotné přípravy piva se zkoumaly i odborné znalosti, důležitý byl i rozhovor v angličtině. Podle poroty český zástupce prokázal nejlepší prezentaci při čepování a originální způsob servírování piva. Od diváků získal cenu sympatie.


Na otázku, zda přivedly jeho soutěžní úspěchy do hospody více hostů, podle něho nelze odpovědět. „My jsme tu měli plno vždycky. Občas si někdo speciálně poručí, že chce pivo od mistra republiky, to zase jo,“ směje se. Prémie od majitele za úspěch nedostane, podnik totiž patří jeho rodině.
Sám pije jen dvanáctku, a to i v práci. „Za den vypiju ale jen dvě,“ dodává s úsměvem.