„Tohle bylo původně uvnitř,“ ukazuje na hromádku restaurátor Jan Vích a přidává vysvětlení. Tehdejší kameníci si totiž se sháněním materiálu pro vyplnění útrob svých děl příliš hlavy nelámali – vzali, co jim přišlo pod ruku. Klidně i zvířecí chlupy, dokonce i trus.
Tuto „bio“ výplň objevil restaurátor se svými spolupracovníky i ve chvíli, kdy rozebíral čtvrté zastavení. Jak to probíhalo? Na pětadvaceti dřevěných paletách rozložili více než šedesát kusů barokní památky a pak je zase museli poskládat dohromady. Do prostoru za reliéfem nalili ovšem cement.
Teď už je čeká jen tmelem doplnit chybějící části reliéfu, pro které existuje historický doklad, a také vše barevně sladit do jednoho odstínu. Ještě před finální konzervací bude ale nutné nechat použité materiály zhruba měsíc „odpočinout“, aby získaly dostatečnou odolnost a pevnost.
U sedmého zastavení, které se nyní taktéž rekonstruuje, bylo rušno včera. Restaurátoři tam pomocí jeřábu rozebírali pískovcovou kapli na kusy, aby ji mohli složit na novém místě. To už je připravené o kus níž po silnici.
