Parlament se zrovna tak jako lidé rozdělil na dva nesmiřitelné tábory. Jedni jsou pro úplný zákaz kouření a druzí jsou proti. Kupodivu dvojí pohled na zákaz mají i provozovatelé samotných hostinců.


„Už aby to bylo,“ nechal se slyšet Jindřich Linhart, majitel a provozovatel restaurace U Krtka v Jirkově. „Cigaretu jsem nikdy nezkusil, nemám důvod stranit kuřákům.“


Ani možnost, že po přijetí antikuřáckého zákona přijde o klientelu, si J. Linhart nepřipouští. „Když to neohrozilo restaurace v Irsku nebo v Itálii, tak proč by to nešlo u nás?“


V Irsku prý visí na dveřích hospod nejen cedulka s přeškrtnutou cigaretou, ale i upozornění, že porušení zákazu přijde kuřáka na 3 000 euro. A tak skupinky ortodoxních irských kuřáků chodí raději na dvorek restaurace, a pokud to zákonné podmínky dovolují, postávají i před hospůdkou.


Možnost, že novela stanoví podmínku, že v jedné restauraci budou moci usednout kuřáci a nekuřáci jen v případě, že budou příslušné lokály včetně samostatných vstupů od sebe striktně oddělené, už hostinský U Krtka nevítá. „To by byla stavební investice, která by nás dosti zatížila. Navíc si neumím představit způsob obsluhy,“ dodává.


„Ať ten zákon schválí. A my založíme klub se vším všudy, s průkazkami a klubovými výhodami, jen už to nebude mít statut hospody. Podotýkám, že do klubu se určitě pohrnou lidi bez rozdílu ve vztahu k cigaretám,“ usmívá se majitel jiné jirkovské restaurace, který nechce být jmenován. „Může pak někdo přijít a pokutovat členskou základnu privátního spolku, že kouří při turnaji v šipkách nebo při sledování fotbalového zápasu v televizi? To by kontroly mohly chodit rovnou do bytů.“


Podsaditý hospodský však uznává, že šanci zakládat takové spolky by měli jen provozovatelé hospod a restaurací v soukromém vlastnictví.


„Ziskový provoz bez kuřáků si umím představit ještě tak v restauraci, která po celý den nabízí jídla. Ale hospody a pivnice, které stojí na pravidelných návštěvnících kuřácích, už ne. Jestli si matky s dětmi a nekuřáci chtějí posedět v nezamořeném prostoru, tak ať jdou do cukrárny.“


Na svém prohlášení nevidí nic diskriminačního. „A co mám říct štamgastovi, který tu už má léta vysezenou židli? Aby mi sem už nelezl, protože pálí jednou od druhé?“


Podle odpůrců by stát neměl především soukromé hospodě určovat, zda se v ní smí či nesmí kouřit, o tom by měl rozhodnout jen hostinský.


Úplný zákaz kouření v barech a restauracích již platí v Irsku, Itálii, Švédsku, Norsku, Skotsku, Litvě, Francii, Anglii a na Maltě a v asijském Hongkongu. Kouřit se nesmí ani v některých městech Austrálie a Ameriky. V Česku pak stejně jako v Belgii platí zákon, který zakazuje kouření v restauracích, které nenabízejí pro kuřáky oddělený prostor.