V nově rekonstruovaném objektu v ulici Boženy Němcové žije i sedmatřicetiletý Josef Kirvej, který přišel o byt před dvěma lety. „V ubytovně pomáhám kde je třeba. V rámci dobrovolnické činnosti se zapojuji i do úklidu pro radnici. Nejhezčí práce je ale v létě na zahradě. Nyní pomáhám s rekonstrukci ubytovny. Dělám zednické práce, abychom to tu měli pěkné,“ řekl jirkovský bezdomovec Kirvej.
Má čtyři děti ve věku od 9 do 16 let, ale nestýká se s nimi. „Nežijí v Jirkově a nemám jak je vidět. Už jsem si zvykl. Zatím žiji sám a nikoho ani nehledám,“ povzdechl si bezdomovec. Také on je v ubytovně pro lidi v bytové krizi pouze na přechodnou dobu.
Stejně je na tom i nezaměstnaný a bezdětný 26letý Emil Berki, který žije na ubytovně rok. On se dostal na ulici poté co mu zemřela matka a tak prý přišel o byt.
Podle zástupkyně ředitelky Městského ústavu sociálních služeb v Jirkově Evy Jaňourové, která má i dohled nad ubytovnou, musí každý nocležník v ubytovně mít podanou žádost o byt na radnici a teprve poté získá ubytovací smlouvu Zájemce ale musí i přesto hledat vlastní bydlení.
„Navíc většina těchto lidí je zapojena do dobrovolnické činnosti, to je i podmínkou, aby tu mohli také žít. Máme tu například rovněž ženu, která vypomáhá tím, že ubytovaným pere. V bytě tak má pračku a stala se z ní pradlena,“ vypráví Jaňourová.
V ubytovně funguje nonstop služba, střídají se tam na směny správci, tři muži a dvě ženy, kteří mají omezenou pracovní schopnost. „Nemůžeme si dovolit nechat objekt bez dozoru. V minulosti jsme totiž už museli ukončit smlouvu dvěma mužům, kteří brali drogy,“ podotýká Eva Jaňourová.
Také alkohol je tam ale na denním pořádku a proto čas od času vypomáhají také strážníci, V současnosti v ubytovně žijí 4 ženy a 10 mužů. Kapacita je přitom 16 mužů a 8 žen. Ubytovnu Městský ústav sociálních služeb převzal v roce 2006 a do současnosti ji zvelebuje a přestavuje.
