Co Vás na Senátu překvapilo příjemně a co nepříjemně?
Příjemně? Je klidný, důstojný a nedělají se takové stranické rozdíly, což jako senátor za komunistickou stranu vnímám o to víc. Líbí se mi taky, že je otevřený, dělají se akce i pro veřejnost. Sám jsem tam pozval několik škol, aby viděly, jak se v Senátu pracuje. Že tam nesedíme, nepořádáme nějaké hody a nebavíme se o ničem…


A ta nepříjemná překvapení?
Dřív jsem si myslel, že v Senátu to není jako v poslanecké sněmovně, kde je daleko větší stranická sešněrovanost, směrem k vládě. Tam se něco dohodne v klubech a pak nikdo nehlasuje jinak. A v Senátu je to bohužel podobné. Přitom já sám mám tendence hlasovat podle rozumu, ne podle stranické příslušnosti.


Počkejte, já myslel, že komunistická strana je naopak ta s nejtvrdší stranickou disciplínou…
No vidíte. Kolegové senátoři mi to taky nevěřili a někteří pak záviděli. Třeba u zákona o pozemních komunikacích jsme tři za KSČM hlasovali každý jinak – jeden byl pro, jeden proti a jeden se zdržel. A když se hlasovalo podruhé, díky našim hlasům prošel. Ale samozřejmě existují některé důležité zákony, kde ten stranický befel přijde…


Ještě něco na Vás působilo nepříjemně?
Třeba to, že přijímáme zákony s chybami. Víme to, ale tlačí nás čas, musíme je přijmout kvůli Evropské unii, protože jinak by republice hrozily pokuty v řádech tisíců eur denně. A také mě překvapilo zjištění, že politická moc je soustředěná jen do několika rukou. Myslel jsem, že senátor už něco znamená, že budu v tom širším týmu, který se podílí na moci. Ale nepřijde mi to tak. Na druhou stranu při volbě prezidenta bylo vidět, jak je každý potřeba a shání se každý hlas.


Bylo v senátu něco, při čem jste byl hodně aktivní?
Působím mimo jiné v komisi pro rozvoj venkova a byl jsem u toho, když vznikla petice proti diskriminaci venkova. Nakonec to vyústilo ve změnu rozpočtového zákona, která malým obcím pomohla. To byl úspěch. Vystupoval jsem také k otázkám zahraniční politiky. Lisabonská smlouva, konflikt v Gruzii, debaty o radaru… Já nejsem úplně proti radaru, ale vadí mi, když se lže. Kdyby to bylo podáno tak, že je to součást plánu NATO, tak i když bych úplně nesouhlasil, tak bych to pochopil a řekl si, že je to potřeba. Takhle se říkalo jednou to a podruhé něco jiného a jenom se rozdmýchávalo napětí mezi státy…


Já myslel spíš něco z oboru, který je Vám blízký. Něco jako má poslanec Rabas zoologii…
Mám stavební průmyslovku, takže se angažuji v novele stavebního zákona. Ta není dobře připravená a promyšlená. Například ze zákona vypadl pojem „kolaudace“, ale už chyběla návaznost na další orgány. Takže někdo postavil dům a když ho chtěl přihlásit na katastru, tak tam jiný pojem než kolaudace neznali a bez ní ho nezapsali. Máme už několik připomínek pro ministerstvo, budeme to řešit.


Obracejí se na Vás lidé s tím, abyste jim pomohl?
Ano – volají mi nebo přijdou, občas mě kontaktují přes internet. Lidé podle mě mají povědomí, že komunisti jsou pro lidi a že se o ně vždycky postarají. U mě je to dané i tím, že jsem také radním v Klášterci nad Ohří, takže mě lidé znají i tam.


Lidé často nemají povědomí o tom, co senátor vlastně může a co ne. Setkáváte se s tím, že po Vás chtějí něco nesplnitelného?
Ano, třeba chtějí, abych jim sehnal byt nebo zařídil odpuštění penále u dluhu. A někteří to dělají dost natvrdo, pak volají do Prahy, že jsem jim nepomohl. Také si občas myslí, že když jsem zvolený za okres, že tam mohu projednat okresní věci. Třeba když nabrala na obrátkách kauza Kamencového jezera, tak chtěli, abych to „hnal výš“. Ale kam výš? Jsou zákony, které platí pro všechny a buď porušen byl nebo ne. Můžu navrhnout změnu zákona, ale jinak kauzu Kamencového jezera v Senátu nevyřeším.