Jak to bylo?

V pondělí 7. dubna chomutovští radní odvolali Přemysla Rabase z funkce ředitele zooparku. Ten je tou dobou na parlamentní cestě ve Vietnamu. Ješte v ten večer informaci zveřejnuje Chomutovský deník na svém webu. Primátorce začínají zvonit telefony a na druhý den si ji zve do Prahy šéf Strany zelených Martin Bursík i premiér Mirek Topolánek.

Oba prý mluví o tom, že Rabas nebude hlasovat s vládou, pokud se nevrátí do zooparku. Oba prý chtějí, aby se situace řešila politickým handlem – Rabas se do zooparku vrátí a vládu nepotopí.

Garantem této dohody měl být podle Řápkové Martin Bursík. Primátorka je sice pod tlakem ochotna na dohodu přistoupit, ale dnes tvrdí, že by poté rezignovala.

Jenže na schůzku, na které se má „obchod“ uzavřít, přijíždí jenom Rabas. Oba znesváření politici se pouze pohádají a žádná nabídka nepadne. Rabas říká, že o ní ani nevěděl.

Mezitím se situace vyostřuje – v Chomutově začínají demonstrace, primátorce někdo posílá nábojnici s vyhrůžkou, kdosi vyhrožuje i příznivcům Rabase. Strana zelených vystupuje z chomutovské koalice. Za pár týdnů už je jasné, že Rabas se do zooparku nevrátí. V parlamentu se ale chomutovská krize nijak neprojevuje – Rabas dál hlasuje s koalicí…

Role politiků

Ivana Řápková (ODS):

Podle hlavního scénáře v roli oběti. Rabas podle ní vyhrožoval, že nebude hlasovat s vládou, a tak jí Bursík s Topolánkem tlačili k tomu, aby rozhodnutí rady změnila. Rabasovy vyhrůžky o potopení vlády neslyšela na vlastní uši, odvozuje si je od toho, jak s ní jednali oba vrcholní politici.

„Přeci by si to nevymysleli. Nebo jednali bez Rabasova vědomí?“ ptá se.

Že si to celé nevymyslela, dokládá textovkou od Topolánka, který jí 30. dubna píše, že „…dnes (Rabas) hlasoval s vládou naposled, tak to sakra řešte…“

Ke zmíněnému „obchodu“ už ale důkazy nemá – jen tvrzení. Že by si ho úplně vymyslela, je nepravděpodobné, nicméně možnost to je. Také proto, že odpověď na otázku „Kdo by z něj měl prospěch?“ je poněkud složitá (viz dále).

Jaká otázka se nabízí: Proč o politickém tlaku začala hovořit až teď ?

Přemysl Rabas (SZ):

V primátorčině scénáři v roli hlavního vyděrače. Do pozice ukřivděného poslance, který by mohl zatopit vládě, ho postavili novináři – a on to veřejně odmítl. Jenže co probíhalo v zákulisí?

Sám Rabas tvrdí, že o žádném „obchodu“ nevěděl a ani by na něj nekývl. Což dává smysl – proč by se chtěl do funkce vrátit tak násilně? Vždyť by mu muselo být jasné, že by mu pak radnice funkci pořádně „osladila“. A především – hlasuje dál s koalicí, přestože žádná nabídka ani nepadla.

Další možnost je, že by hrozil jen z pomsty – aby zatopil těm, kteří ho odvolali. Aby zjednodušeně řečeno „si Topolánek Řápkovou trochu podal“ (což se koneckonců stalo). Nenávist mezi oběma tábory je opravdu velká. Jenže dokázat něco takového je nemožné…

Jaké otázky se nabízí: 1. Je Rabas schopný toho, aby vyhrožoval svým poslaneckým hlasem jen z pomsty? 2. Opravdu se ani slovíčkem o „potopení vlády“ nezmínil před někým, kdo z toho mohl udělat politický tlak (například Bursíkovi)?

Martin Bursík (SZ):

V roli údajného zprostředkovatele vyděračského obchodu. S primátorkou opravdu mluvil, ale podle svých slov se snažil jen situaci uklidnit. Jeho textové zprávy, které Řápková zveřejnila, to v podstatě dokazují. Naznačuje v nich sice, že to bude mít vliv na krajské volby, ale to říkal i veřejně.

Esemeska, kterou primátorka dostala od Martina Bursíka.

Na druhou stranu – pokud vyhrůžka opravdu zazněla a pokud ji nevyslovil Rabas, mohl to udělat už jen Bursík. Proč? Třeba chtěl pomoci kamarádovi nebo pod pohrůžkou dosáhnout napravení křivdy (což v jeho očích bylo Rabasovo odvolání). Opět jen teorie bez důkazů…

Jaká otázka se nabízí: Nepomohl si třeba i nenápadnou vyhrůžkou k tomu, aby jeho „uklidňování situace“ mělo větší váhu?

Mirek Topolánek (ODS):

V roli toho, kdo na primátorku tlačil nejvíc. Je to logické – je premiér velice křehké vlády a o každý hlas musí bojovat. Navíc je to primátorčin stranický šéf. A také jeho SMSka nese nejjasnější a nejkonkrétnější znaky nátlaku.

Textová zpráva Ivaně Řápkové od Miroslava Topolánka.

Může to být pouze výsledek stihomamu. Aniž by to někdo vyslovil, premiér ucítil možné ohrožení vlády a začal tlačit. Ale opravdu by ho pouze domněnky vedly k tomu, aby o Rabasovi napsal do textovky „…dnes hlasoval s vládou naposled…“?

Jako jediný z účastníků se zatím ke kauze nevyjádřil.

Jaká otázka se nabízí: Kde vzal obavy, že Rabas nebude hlasovat s vládou?