„Náhodou jsem zjistil, že party kluků pořádají v nočních hodinách od jedné do čtyř automobilové závody mezi otvickým Kauflandem a Chomutovem,“ doplnil výčet riskérství psycholog Dyády pro děti s výchovnými problémy Pavel Adamec.
„Omylem to vypadlo z šestnáctiletého kluka, kterého jsem měl na výchovné terapii a ptal se ho na koníčky,“ dodává. „Stejně tak se na mě nedávno obrátili rodiče s prosbou, co mají dělat se synem, který si koupil speciální samopal na střílení plastových kuliček (nikoli paintball) a s partou kluků po sobě chodí střílet do Bezručova údolí.“

Rodiče, kteří měli obavu, jestli se patnáctiletý puberťák nebude vyvíjet militantním směrem, mají vysokou šanci, že se strachují zbytečně a skutečně se jedná jen o hru. Podle slov Pavla Adamce ale počet dětí a mladistvých, kteří si kvůli zahnání nudy nebezpečně zahrávají, rok od roku narůstá téměř o třetinu. Podstatu vidí v rodině a jejím zázemí.
„Mají moc práce a žádný čas na děti,“ hodnotí podíl rodiny na problémovém chování dětí psycholog. „Pokud táta a máma nechtějí slyšet žádné názory a staví se do dominantní pozice typu: „mluvíš nesmysly“, pak si dítě najde svou vlastní sociální skupinu, ve které se může realizovat tak, aby to bylo vzrušující.“


Vzorec bývá podobný. Pár dětí se zhlédne v partě třídního desperáta a snaží se mu zavděčit. Doma se pak začnou ztrácet peníze jako v případě dvanáctiletého chlapce, který kradl tisícové částky a s kamarády je projídal v McDonaldovi.
„Našly se i případy, kdy dva šestnáctiletí kamarádi na barevné kopírce namnožili dvoustovky a platili s nimi na diskotéce,“ dodává Adamec. Poprvé jim to prošlo, ale na podruhé spadla klec. Protože jsou ve svém věku trestně odpovědní, hrozí jim za falšování bankovek až tříleté vězení.
Většinou problémové chování zjistí učitelé nebo rodiče a pak volají odborníky Dyády, aby pomohli radou nebo v pokročilém případu konkrétní terapií. Výsledkem může být i dlouhodobý pobyt v mosteckém zařízení Dyády, kde je mladistvý vytržen z vlivu party.
„Často se ale setkáváme s rodičovským očekáváním, že dítě „spravíme“ a vrátíme zpět v pořádku,“ podivuje se Pavel Adamec. „Nechtějí převzít svou zodpovědnost, stydí se, že je právě jejich dítě v ústavu a neradi se tím chlubí. Jenže normy jeho chování nastavili právě oni,“ dodal.


O riskantních adrenalinových akcích na „třináctce“, v Bezručově údolí nebo na železniční trati se odborníci z Dyády dozvídají spíše náhodou. Rodiče na to buď vůbec nepřijdou, anebo se snaží vše ututlat, jak potvrdili i další výchovní pracovníci. Na pracovníky Dyády se v roce 2006 obrátilo 480 klientů a v loňském roce to bylo už 684.