Tuto cenu uděluje Dobrovolnické centrum každý rok šesti lidem. Nominováno bylo celkem čtrnáct lidí.


Marie Landová


Marie Landová se roku 1991 dozvěděla o své závažné nemoci, rakovině prsu.

„Bylo to těsně před Vánocemi, měla jsem třináctiletého kluka a v lednici těsto na cukroví. Šla jsem domů a říkám manželovi: Jendo, cukroví budete muset dopéct sami, já končím. Druhý den jsem šla do nemocnice,“ vypráví.


Po pěti letech, když myslela, že je po všem, dostala dvakrát po sobě chřipku, po které se jí vytvořily metastázy na plicích. Po té následoval nový kolotoč chemoterapií. Jakmile se dostala z nejhoršího, začala pomáhat druhým. „V roce 99 jsem se dozvěděla o Kapce 97. Původně jsem zde hledala pomoc,“ vzpomíná Marie Landová. Pak začala pomáhat sama.


„I když Vám doktoři řeknou hodně, nemůžou vám říct všechno, osobní zkušenost s nemocí prostě nemají,“ vysvětluje proč se zapojila.


Na Kapce mají lymfatický rukávec, který obsluhovala. Jezdila na semináře do Prahy, aby věděla o nemoci co nejvíce a znala novinky v léčení.


Pak začala šířit osvětu. „Začali jsme dělat programy na školách. Získali jsme peníze, za které jsme mohli najmout děvčata ze zdravotní školy. Dostali jsme od Avonu umělé prso, ve kterém jsou bulky a dívky si na něm vyzkouší jak se kontrolovat,“ říká Marie Landová. „Je dobře, když dívka ví, jak to vypadá. Prevence je nejdůležitější,“dodává.


Pět nebo šest let chodila po školách, kde vyprávěla dívkám o svém osudu.

Ukazovala svoji epitézu, náhradu prsa, protože o jedno přišla a snažila se vysvětlit, že prevence je nejdůležitější a medicína dokáže hodně. „Jakmile někdo začne zmatkovat nebo se litovat, tak je konec,“ říká Marie Landová. Poslední rok však musela zase na chemoterapii a přednášky již neabsolvovala.


Na cenu ji navrhla její kolegyně z Kapky 97 Soňa Erdélyiová, možná i proto, že Marii bude letos sedmdesát. „Přišla za mnou a říká: Maruško, já ti tady nesu papír, přečti si to, co tomu řekneš jestli s tím budeš souhlasit. Je to Křesadlo 2007 a já jsem tě navrhla. Já jsem to sebrala a šla jsem k zubaři. Tam jsem se rozbrečela a doktorka mi povídá, paní Landová, vás bolí zuby, že tady tak brečíte? Tak mě to potěšilo.


To, že vyhrála se dozvěděla z dopisu. „Měla jsem z toho radost, ale zároveň jsem si říkala, že je plno dalších lidí, kteří by tu cenu mohli dostat, jenom v naší organizaci jich je mnoho,“ vzpomíná.


Dana Patočková


Do Chomutova se přistěhovala zhruba před čtyřmi lety a protože má postižené dítě, hledala skupinu lidí, která by měla stejné problémy. V Jičíně odkud se přestěhovala, fungovalo sdružení pro pomoc mentálně postiženým na úrovni rodiny. Aktivity si tam organizovali rodiče, tak jak to vyhovovalo jim.

„Tady nic takového nebylo, všechno fungovalo na úrovni školy a volný čas každý trávil tak, jak mohl. Nebyly zde žádné aktivity,“ vzpomíná Dana Patočková.


Při okresní organizaci společnosti pro podporu lidí s mentálním postižením, ve kterém byla určitou dobu předsedkyní, založila novou Asociaci Pro HANDICAP, kde se sdružují rodiče postižených, ale i dobrovolníci.


Do soutěže ji přihlásila členka Asociace Zdena Žedňanská. “Věděla jsem o tom, že mě tam přihlašuje a říkala jsem si ano, aspoň o nás někde budou vědět. Nepočítala jsem s tím, že se dostanou mezi šest oceněných. Ocenění si vážím, ale patří všem, kteří nám pomáhají,“ říká paní Dana.


Asociace funguje teprve rok a jejím cílem je zkvalitnit stávající život rodin s postiženým dítětem. „Jsem ráda, že sami rodiče začali pracovat na vytváření programů a smysluplně tráví čas s dětmi,“ svěřuje se.


Stěžejním projektem asociace je hypoterapie, která funguje každý čtvrtek a neděli v jízdárně zooparku. K dispozici jsou většinou tři koně, na kterých se vystřídá deset až patnáct dětí. Kromě toho jednou týdně provádí paní Patočková canisterapii a plánuje mnoho dalších projektů.


Asociace uspořádala benefiční představení v divadle, o kterém si mysleli, že vydělají sotva dvacet tisíc, ale nakonec to bylo kolem sto padesáti. Za získané peníze pojedou letos k moři a na další psychorehabilitační pobyty.

Paní Dana má v plánu mnoho dalších věcí. „Plánujeme příměstský tábor u zooparku, Noc snů na dětský den tamtéž. Chceme zavést kurzy plavání a kroužek v keramické dílně. Všechno, ale záleží na penězích,“ sděluje své vize Dana Patočková. Kromě programu pro děti myslí paní Dana i na jejich rodiče a plánuje zavést „Péči o pečující.