Příběh ženy, která si pořídila byt v centru Chomutova za více než 300 tisíc korun, ale nemůže v něm bydlet


Už déle než rok tam ale nebydlí, přestože do koupě a opravy bytu dala přes 320 tisíc.


Strach, hluk, špína


Význam pojmu „klidný život“ se totiž tomuhle domu vyhnul hodně velkým obloukem. Může ze to jediná rodina – Tokárovi ze druhého patra. O tom se přesvědčil i autor článku, když v rámci své reportáže pět dní bydlel přímo naproti nim (reportáž najdete zde). Právě díky Bydžovské jsme na dům přišli a mohli se v něm na zkoušku ubytovat.


Hluk, hádky, špína, neustálé návštěvy cizích lidí. Tokárovi dluží na nájmu i na pokutách, elektriku kradou z hlavního rozvodu, před vchod stále vozí odpad.


Bydžovská, která v domě bydlela tři roky, si toho „užila“ daleko víc. „Oni jsou schopní vybrat popelnici plnou hadrů a vyskládat to na chodbě. Nebo ve tři hodiny ráno na sebe křičet přes celý barák. Nikdy nevíte, na koho na chodbě natrefíte. Chodí tam i feťáci, sedí na schodech a nevíte, jestli vám místo uhnutí neublíží. Jednou jsem šla domů a pod rohožkou jsem našla injekční stříkačky. Když jste v práci, strachujete se, co se v domě děje,“ vzpomíná útržkovitě na život ve strachu.


Sice se u toho usmívá, ale čím déle na dům vzpomíná, tím víc kroutí hlavou a mává rukou. Nakonec s výmluvným gestem dá hlavu do dlaní a dodá jen: „Tam toho bylo tolik, to by bylo na dvě hodiny…“


Tady bydlet nebudu


Usmívá se možná také proto, že už rok bydlí jinde. Když s přítelem počali dítě, rozhodli se odstěhovat. „Naši sousedé tam nějaký čas s malým děckem bydleli. Vždycky ho doma obuli, vzali do náručí a na zem ho postavili až venku. Jít samo po chodbě, tak se dotkne zábradlí, olízne prsty a dostane žloutenku,“ líčí své obavy Bydžovská. Mimochodem – zmiňovaní sousedé už v domě také nebydlí, vzdali to.


Přesto moc důvodů k úsměvu není. Bydžovská s přítelem se odstěhovali v lednu 2008. Od té doby bydlí jinde. „ Dokud tam budou bydlet Tokárovi, tak se nevrátíme,“ říká rezolutně.


Opustili byt, který si za 70 tisíc koupili na svépomoc a investovali do něj čtvrt milionu. „Bydlet se tam nedá, prodat byt nemůžu, pronajmout taky ne, protože je města…,“ zoufá si mladá matka.


Pomůže Záchranný kruh?


Teď se chopili další příležitosti – popsali své trable do e–mailu radničního projektu Záchranný kruh. O něm primátorka prohlašuje, že má ochránit slušné lidi právě v podobných případech. „Jestli to pomůže? Doufám,“ krčí rameny Bydžovská. „Je to náš další zoufalý pokus.“
Radnice na její dopis zareagovala – do baráku vyrazila kontrola. Padlo trestní oznámení za krádež elektřiny. Tlačí se na soud, aby o vystěhování dlužníků rozhodl co nejdříve. A aktuálně – z bytu se podařilo dostat mladou matku se dvěma dětmi. Teď bydlí v azylovém domě.
Bydžovská čeká na jediné – až město Tokárovi vystěhuje úplně. „Pořád nás na bytové správě přesvědčovali, že už je brzy vystěhují, že tam bude lépe. A nic. Na nové dveře nebo vymalování chodby nikdy nebyly peníze. Teď se tam aspoň přišel někdo podívat, snad se to pohne,“ doufá.

Máte také zkušenosti ze života vedle nepřizpůsobivých? Jaké jsou? Napište nám do redakce, pošlete nám fotografie na chomutovsky@denik.cz. Zajímavé a podepsané příspěvky zveřejníme.
Zároveň budeme pokračovat v práci načaté reportáží z problémového domu. Jak se tam situace změnila čtrnáct dní po skončení reportáže? Bude s námi mluvit matka, která v bytě žila a dnes bydlí v azylovém domě? Sledujte Chomutovský deník.