„Na výrobu biopaliv bylo dodáno nepatrné množství sklizně,“ říká Jaroslav Brožka, předseda chomutovské agrární komory. „Pouze dva hospodáři z Chomutovska prodali část úrody pro tyto účely,“ upřesňuje. Z celkových šesti tisíc hektarů bylo využito pouhých padesát hektarů, tedy méně než jedno procento.


Jedním z těch, co se rozhodli pro biopaliva, je zemědělec Jiří Bednář z Pesvic. „Tehdy to byl takový boom, hodně jsme od toho očekávali. Ovšem ceny se během roku změnily až o sto procent, takže nakonec z toho bylo velké zklamání. Těžce jsme na tom prodělali,“ popisuje svou zkušenost Bednář.


Pěstování plodin využitelných pro přírodní paliva se nevyplácí. Zatímco poptávka stoupá a s ní i ceny, u výkupu pro biopaliva zůstávají na nízké úrovni. Nic na tom nemění ani podpora od státu či Evropské unie. „I při započítání dotací dostanou pěstitelé výrazně méně peněz, než když úrodu prodají na volném trhu. Je jasné, že za takových podmínek se do prodeje nikdo nehrne,“ dodává agronom Brožka. Ne všichni však hodili biopalivovou flintu do žita. „Letos znovu zkusíme něco prodat. Ovšem tentokrát již za pevně nasmlouvané ceny předem,“ tvrdí Bednář, kterého neodradily ani předchozí špatné zkušenosti.


V blízké době tedy nehrozí, že by na polích místo obilí rostla kukuřice či řepa, které jsou pro výrobu paliv výhodnější. Neplatí ani rozdělení na tradiční plodiny a plodiny vhodné pro biopaliva. „I to málo, co se prodalo, tvořila pšenice. O nějaké změně pěstovaných rostlinných druhů nemůže být řeč,“ konstatuje Brožka. Nepřímo tak ubezpečil ty, kteří mají obavu z menšího množství vypěstovaného obilí a nárůstu cen pečiva.


Zvýšené ceny potravin bývají někdy dávány do souvislosti s využíváním obilovin pro energetické účely namísto potravinářských. Zemědělci s tím ovšem nesouhlasí. „Dávat dohromady zdražení potravin s biopalivy je nesmysl. Bylo využito minimální množství obilovin, že to na ceny nemůže mít zásadní vliv,“ tvrdí Bednář a dodává, že takto byla zužitkována méně než setina produkce.


Ani letošní úroda až na výjimky by neměla skončit v biopalivech a to i přesto, že v Trmicích na Ústecku byla dokončena továrna na výrobu přírodního lihu. Ten by se měl přimíchávat do benzínu a nafty. Závod se ovšem zatím naplno nerozjel. „Letos produkce do lihovaru nepůjde. Pokud vím, tak nikdo z místních tam nemá nasmlouvaný prodej,“ říká Brožka. Důvodem jsou opět nízké výkupní ceny, výhodnější je sklizenou úrodu prodat na trhu. „Pokud se ceny nezvýší, samozřejmě nejde ani do budoucna počítat s většími dodávkami. Samozřejmě nemůžu mluvit za všechny soukromé subjekty v regionu,“dodává Brožka.


Lihovar si tak bude muset opatřit suroviny jinde.

„My zájem na spolupráci s místními pěstiteli máme, ale problém je v tom, že oni nám nechtějí dodávat a spekulují s cenami,“ tvrdí Antonín Vávra, předseda představenstva firmy PLP, která podnik provozuje. Problém vidí rovněž ve vysokých nákladech. „Jednáme již tři roky, ale za tu dobu ceny několikanásobně stouply, takže nejsme schopni plnit jejich finanční požadavky,“ říká Vávra. Při nákupu za tržní ceny by se výroba lihu nevyplatila, nebyla by konkurenceschopná. „Takový nákup si nemůžeme dovolit. Situace na trhu je taková, že suroviny budeme muset dovážet ze zahraničí,“ uzavírá Vávra.


Biopaliva na hospodaření na Chomutovsku velký vliv nemají. V současné době je jejich budoucnost celosvětově nejistá a je možné, že jejich výroba a povinné přimíchávání do nafty a benzínu bude v dohledné době zrušeno.