Pochlubte se nebo prostě jen zavzpomínejte v diskuzi.


Josef Dušek, šéfredaktor:
DIDAKTIK M. Když jsem se pustil do vzpomínek na tehle počítačový zázrak z přelomu 80. a 90. let od slovenské firmy Didaktik, jednak jsem tím rozesmál a následně znudil všechny kolegy v redakci a druhak se zhrozil, že tím zaberu celý prostor určený pro tento článek. Tolik vzpomínek! Musel jsem to zkrátit a vybrat jen pět prvních vzpomínek, aby se na kolegy dostalo…
1. Byl jsem konečně lepší než spolužák Tomáš Riliak, který měl počítač jako první, ale byl to jen Didaktik Gama.
2. Celý počítač se ukrýval v klávesnici.
3. Hry se do něj nahrávaly z obyčejného kazeťáku, každá asi pět minut.
4. Brácha mi jednou rozbil joystick, když ho naštvalo, že se vyboural v závodní hře, kdy jste kličkovali mezi stromy na motorce (on jinou ani nehrál).
5. Naučil jsem se díky hrám nejen lépe anglicky, dokonce jsem i programoval v BASICu. Můj algoritmus na výpočet tabulky do plánovaného manažera NHL ale zabral tolik řádků, že počítači došla paměť (to jako fakt).

Jan Rödling, redaktor
AUTODRÁHA. A představte si, že klopená! To už bylo něco. Autíčka, kterým se želbohu tak rychle opotřebovávaly kovové štětinky, kterými sály elektřinu z kovových drážek, svištěla dokola a nebylo nad to vyhrát závod. Dlouhý čas jsme ji měli na chalupě ve Vejprtech, v pokoji, kde nic jiného kromě autodráhy nebylo , takže se tam ani netopilo. Ale to nevadilo, aspoň se báječné hnědé trafo, což pro mě byla a možná dosud je kouzelná krabička, neustále nepřehřívalo a mohlo se jezdit dokola, ničit překážky z jiných hraček, zkoušet si líznout kolejniček a tak dále. Kde všechny ty černé autodráhy skončily?

Mirka Šebestová, redaktorka
IVAN, VASILISA A MERKUR. Jako malou mě pod stromečkem nadchla dvojice panenek. Byla ruské výroby: Ivan a Vasilisa. Měly na sobě oblečení jako vystřižené z pohádky Mrazík, on kudrnaté vlasy, ona copy až na zem. Kam se hrabou dnešní Barbie a Kenové. Jenže fotky se nedochovaly a těžko bych něco podobného vygooglovala.
Další překvapení pod stromečkem byla stavebnice merkur. Dostali jsme jí napůl s bráchou, ale tomu brzy došlo, že ji zabírám pro sebe. Postavila jsem z ní mechanický kolotoč se sedačkami. Kolegové ohrnuli nos, že podle návodu. No a? Podstatné bylo, že fungoval. Točila jsem na něm závratnou rychlostí panenky.