Narodil se do cibulářské rodiny v Račeticích na Chomutovsku, které se chlubí „značkovou“ cibulí. A tak se Josef Ryšavý s přáteli před lety rozhodl, že coby patriot pro tuto plodinu uspořádá zvláštní slavnost, která její jméno podtrhne a přiláká návštěvníky. Věhlas tamní zeleniny šíří i dalšími způsoby. Slavnosti cibule s návštěvností více než deset tisíc lidí ale vše předčí. Pořádat je v Račeticích budou i letos v půlce září.

Zdroj: DeníkSláva oceňované račetické cibule stojí především na odrůdě Alice. Jedná se o přešlechtěnce staré krajové odrůdy kaštické cibule, kterou vyšlechtili v tuštimické Sempře. Jaká je, že je tak dobrá?

„Obsahuje spoustu silice. Kuchaři mi říkali, že aby docílili správné chuti jídla, stačí jim jedna račetická cibule oproti dvěma třem z marketu,“ zmínil Ryšavý. „Třeba kamarádka mi vzkázala, že mi za tu cibuli ‚pěkně děkuje‘, protože když ji babička v přízemí loupala, ona brečela v prvním patře. To je právě znak, že je cibule kvalitní, protože se nejedná jen o hmotu nasáklou vodou,“ doplnil.

Račetičtí ale zkoušejí i další odrůdy cibule. K dobrému výsledku vede to, že plodinu dokážou od A do Z perfektně opečovat. Mají k tomu kvalitní půdu, umí cibuli dobře pěstovat, protože se to učí od dětství, a využívají závlahový systém, který je technickou raritou. „V České republice je unikátní tím, že je samotížný. Všude jinde se to řeší přes čerpadla a zásobníky, které ale potřebují dodávku energie. Tady se postavila soustava vodních nádrží, z nichž voda teče samospádem speciálními rozvody,“ popsal Ryšavý. Poslední stadium perfektní péče přichází v cibulárně, kde se plodina kontinuálně prosouší průduchy v zemi, aby se nezapařila.

Místní tradice pěstování cibule ale sahá minimálně do předválečné doby. „Později se tu pěstovala ve velkém v jednotném zemědělském družstvu, kde měli lidé v rámci družstevního podílu na velkém poli vyhrazený záhumenek. Račetice byly typické tím, že přes léto každý chodil obhospodařovat svůj díl. Svého času to fakt byla celá vesnice,“ připomněl patriot. „Trochu jsme si z toho dělali legraci, že když ostatní jezdí na dovolenou, Račetičtí chodí na cibuli,“ dodal.

Nebyl čas ani energie

Snad na každém plotě pak začátkem podzimu visely cedulky „cibule na prodej“. Časem jich ale ubývalo, protože rodilí zemědělci začali pracovat v průmyslových zónách a na obhospodařování cibule už neměli energii. Tím ubylo i lidí, kteří si pro zeleninu jezdili. Právě tehdy Josefa Ryšavého napadlo, že je nejvyšší čas na ni upozornit.

„Řekl jsem si, že když můžou v Žatci velebit chmel a pořádat Dočesnou, my bychom mohli mít takovou Docibulnou. A tak jsme začali pořádat Slavnosti cibule,“ uvedl z pozice předsedy pořádajícího spolku Přátelé Račetic a okolí.

Akce se okamžitě stala hitem. V loňském roce by byla bývala oslavila své desáté výročí, kvůli covidu se ale musela odsunout. Slavnosti jsou letos plánované na 18. září.

Račetická cibule sklidila řadu cen, získala například cenu Regionální potravina Ústeckého kraje. Místní se o ní snaží dávat vědět různými cestami. „Nejspíš je jediná na světě, která má svůj instáč a Facebook. A dokonce i odpovídá,“ uzavřel s úsměvem Ryšavý.