Veškerý výtěžek z plesu byl jen a jen pro ni, přestože ona sama se ho zúčastnit nemohla. Trpí Crohnovu chorobou v oblasti žaludku. To znamená, že je odkázána na umělou výživu a nemůže chodit vůbec nikam. Ani do školy. Učí se doma a dochází jen na zkoušky. Přesto má samé jedničky.

S nápadem uspořádat benefiční ples přišel Petr Mácha, ředitel a majitel agentury (NORDPRODUKTION), která pořádá různé společenské a kulturní akce. „Četl jsem článek v novinách a příběh Diany mne zasáhl. Sehnal jsem si tedy číslo na maminku, paní Borkovcovou,“ popisuje zrod myšlenky uspořádat benefiční koncert Petr Mácha.

Ten se pak s Dianou setkal a zjistil, co by si přála. Kromě finančních prostředků na umělou výživu bylo jejím snem mít notebook. Právě ten díky výtěžku z benefičního plesu získala, její maminka si ho převzala na pódiu. Právě v tu chvíli pustili organizátoři i natočenou zdravici od samotné Dianky. A protože výtěžek z plesu byl ještě o něco vyšší, stačil ještě na tři měsíce speciální umělé výživy.

Do pátečního poledne se prodalo již sto padesát lístků. Maximální kapacita kulturního domu je přitom zhruba dvě stě dvacet míst. „Čtyřicet lístků si koupily kolegyně z práce, kde je zaměstnaná paní Borkovcová. Deset lístků si koupily sestřičky z nemocnice,“ prozrazuje jedny účastníků benefičního plesu Petr Mácha.

Příspěvek je hodně důležitý pro její maminku, která se o svou dceru stará sama a má kvůli tomu finanční těžkosti.

Že je Dianka nemocná právě touto chorobou, se dozvěděla ve svých deseti a půl letech. „Tehdy neustále zvracela a po měsíci pak dokonce začala zvracet krev,“ vrací se k počátku maminka Lada Borkovcová. „Bylo to hodně komplikované. Lékaři si nejdříve mysleli, že jde o anorexii a až když jsem žádala gastroskopii, tak se zjistilo, že má Dianka totálně nefunkční žaludek,“ popisuje.

Po dvou a půl letech, kdy se vyzkoušely dvě léčby a ani jedna nezabrala, je teď Dianka bez trvalého léčení. Bere jen „udržovací” léky a je napojena na umělou výživu.

Přesněji na přístroj, na který je napojena hadičkami, a to devatenáct hodin denně. Právě ten jí dodává do těla potřebnou energii, kterou nemůže přijmout běžnou stravou, kterou jí každý z nás.

Další možnost, jak Dianě přispět, zatím neexistuje. Petr Mácha však počítá s další pomocí. „Byl bych rád, aby Dianě chodily tři tisíce, které ji měsíčně chybí,“ svěřuje se Mácha. „Po plese oslovím nadace a zkusíme založit nějaké konto,“ doufá.

Dianka chce být právničkou, doktoří jí prorokují jen pumpu a hadičky

Rozhovor s Dianou Borkovcovou, nemocnou Crohnovou chorobou, a její maminkou Ladou Borkovcovou

Jaký je život s Crohnovou chorobou?
Matka: Není to nic co bych někomu přála. Je to neustálá obava o dítě. Jsou to hotová muka. Jsem v práci a ona mi zavolá, nebo pošle smsku- protože už nemůže mluvit - že zvrací.
Diana: Často mě bolí břicho a v podbřišku. Mám málo možností chodit ven a do školy.

Co jste dělaly, když jste zjistily, že jde o Crohna - nevyléčitelnou nemoc?
Matka: Abych řekla pravdu, měla jsem co dělat, abych se srovnala. Když jsem ji viděla na tom ARU, po operaci, která ani nebyla plánovaná… Tehdy jí doktoři ani nedávali naděje.
Diana: Nemohla jsem tomu uvěřit a brečela jsem.

Co byste si v tuto chvíli nejvíce přály?
Matka: Já bych si nejvíc přála abychom se zbavily těch hadiček a abychom měly klasického Crohna, když už ho máme. Aby byl jen ve střevech.
Diana: Já bych si přála abych byla zdravá. Z věcí, které by možná šly splnit, by to byl výlet do Paříže. Ale nevím, jestli to je uskutečnitelné.

Co kvůli nemoci nemůžete? Co vás ve vašem osobním životě omezuje?
Matka: Nemůžu ji nechat samotnou. Samotná je jen, když jsem v práci. Co se týká osobního života, tak ten pro mne neexistuje. Žijeme jen ve třech. Já, Dianka a synovec, kterého mám ve výchově.
Diana: Hlavně nemůžu jíst a nemůžu moc chodit ven.

Jaký je váš denní režim?
Matka: Je to ráno vstát, jít do práce a pak rovnou domů. Dělám od šesti do dvou. Takže ve tři jsem doma, pokud nenadělávám hodiny za cesty do nemocnice do Prahy. To pak chodím tak v šest, v půl sedmé.
Diana: Devatenáct hodin denně musím být napojená na výživě a těch pět mi zbývá na hygienu a tak. Ráno vstanu, vezmu si stojan s jídlem a jdu do koupelny, kde si udělám hygienu. Pak jdu zpátky do pokoje, převléknu se a dělám úkoly, které mám ze školy.

Jak vidíte život dál?
Matka: Podle lékařů budoucnost pro Dianku v současné době není. Její život je pumpa a hadičky. Má ambice, je to chytrá holka, takže má snahu jít výš, ale jestli k tomu budou možnosti, to nevím.
Diana: Nevidím velkou šanci, že se uzdravím. Určitě bych chtěla pracovat. Asi jako právnička.

Jak vycházíte s penězi jako matka samoživitelka?
Matka: Výživa Dianky stojí měsíčně kolem sedmi až osmi a půl tisíce korun. To je náročné i pro dva pracující. Já si vydělávám jedenáct tisíc čistého měsíčně. K tomu dostávám tři tisíce jako příspěvek na Dianku, na péči o ní.

Jak je to se školou?
Diana: Nějaký den přijdu do školy a tam, mi dají testy a individuální plán.

Mrzí tě, že jsi nemohla na ples?
Diana: Určitě, ale ten pán, co to pořádá, tam promítal video se mnou.