V karanténě bylo nutné zabavit děti, ale také zaměstnat dospělou mysl. A ruce k tomu. Po Chomutovsku se rozmohl nový fenomén – kamínkování. Lidé pomalovávají kameny různými motivy a umisťují je v přírodě. Pak už je na nálezci, zda si kamínek bez náhrady nechá nebo jej zanese na jiné místo. Kameny putují i po celé republice.

Za kolébku fenoménu, který vznikl na přelomu let 2019 a 2020, se považuje Rakousko. Na českých sociálních sítích se začal šířit v lednu. Momentálně má facebooková skupina Kamínky téměř 87 tisíc členů, patří mezi ně i stovky lidí z Chomutovska. Kamínkování uchvátilo i Yayu Šťastnou. „Ke kamínkování jsem se dostala vlastně náhodou, když jsem šla s kočárkem do Eldoráda a jeden kamínek tam našla,“ vypráví Chomutovanka.

O tři dubnové dny později následoval nález dalšího kamínku, tentokrát s vyvedenou mandalou. Pak začala Yaya Šťastná kreslit na kameny vlastní motivy. „K dnešnímu dni jsem jich vytvořila asi 22,“ vypočítává autorka. Zálibu našla hlavně v motivech zvířat, ale na nálezce čekaly i výjevy z mytologie Pána prstenů.

Setkat se s kamínky je možné kdekoli po městě i v přírodě. Úlovky se lidé chlubí na sociální síti. Petr Baranijak našel kámen vklíněný ve skalách měděneckých sfing. Jirkovanka Monika Jadlovská narazila na první nález v záhonu tulipánů. Hojně se vyskytují také kolem Bandy a Kamencového jezera. V Kadani je možné malá dílka nalézt přímo na náměstí nebo u hradu.

Kameny zdobí třeba brouci.Zdroj: archiv Yayy Šťastné

Klášterečtí museli pro kořist vylézt i na strom nebo sledovat kilometry na cyklostezce.

Pustit se do výroby není nijak těžké. „Nejtěžší bylo asi najít pěkný kámen. Aby nebyl moc velký a měl hladký rovný povrch,“ popisuje další autorka kamenů Dominika Vlková z Jirkova. Malbou kamenů zabavovala hlavně děti, které nemohly do školy. Vytvořily si menší zoo. „Použít se dají tempery, fixy, centropenky. Ale i obyčejný balakryl. Hlavní je napsat vzkaz a číslo popisné na zadní stranu kamene,“ nastiňuje postup „kamínkářů,“ Vlková.

Mimo zábavy v době karantény jsou kamínky i nástrojem, jak lze pomáhat. „Jeden kamínek, slečnu Měsíčkovou, jsem věnovala nevidomé paní Marušce. Ta se dala na kamínkování také,“ říká Yaya Šťastná. „Chtěla jsem taky některé vložit na aukci pro Oliverka, ta už ale skončila. Tak čekám, jestli bude nějaká další aukce, a tam poputuje nejspíš E.T,“ prozrazuje autorka.

S kamínkováním se asi nejednomu člověku vybaví geocaching. Hledání kamínků je ale zatím o několik kroků nazpátek. „Není žádná databáze souřadnic, nepoužívají se žádné navigační přístroje. Je to spíš o náhodě nebo nějakém vodítku, které dá autor na Facebook,“ vysvětluje největší rozdíl Vlasta Richterová. „Mně osobně to ale tím připadá mnohem vřelejší než geocaching, to už je věda,“ myslí si Vlasta Richterová. Na procházku s novou várkou vymalovaných kamínků míří do Krušných hor o víkendu.