„Dneska je na celém Chomutovsku asi dva a půl tisíce dobytka, kdysi tady bývalo osmnáct tisíc,“ sděluje Deníku předseda chomutovské agrární komory Jaroslav Brožka.


A hlavní důvod?


„Výroba je zkrátka neekonomická, nikomu se to už nevyplatí,“ uvádí Jaroslav Brožka.


Jiří Karl je jeden z bývalých chovatelů prasat, míval jich i tisíc ročně. S chovem přestal. Nedávno si z nostalgie pořídil dvacet pět selátek, která chová spíš jen pro známé. „Vůbec se mi to nevyplácelo. O prase jsem se sedm měsíců staral a dostal za něj dvě stě korun. To je hodně málo,“ uvádí hlavní důvod, proč s velkochovem přestal.


„Státní podpora zemědělství u nás je téměř nulová. Proto je dneska asi šedesát procent vepřového z dovozu,“ popisuje Jiří Karl.
Podle něho se zvýšily i požadavky na kvalitu vepřového masa, například se hodnotí vrstva tuku. Aby maso dosahovalo velké kvality, musí být prasata speciálně vyšlechtěná, mít speciální krmné směsi a další.

Jediný statek s osmdesáti dojnými krávami je „Školní statek v Kadani“. Ten zatím funguje dobře, minulý rok dokonce zprovoznili novou dojírnu. Mléko odtud dováží již sedm let do mlékárny v Německu.


„Chodí k nám i studenti na praxi. Mám pocit, že ta generace kolem dvaceti let ani neví, jak kráva vypadá. Myslí si, že je fialová,“ popisuje Zdeňka Mičková ze Školního statku.