U Chomutovských slavností je od samého počátku. Asi nikdo o nich neví tolik jako Silvie Škubová z kanceláře primátora. Právě ona má totiž pořádání městských akcí na starosti. Pamatuje jejich první neoficiální ročník v roce 1996, řešila v roce 2000 nouzový přesun akce do městského parku (stručný přehled slavností najdete ZDE). Roky se snažila o historickou přesnost a teď se nebojí dát rytíře vedle indiánů. A také se dozvěděla, že v zooparku se nesmějí prodávat nafukovací balónky. Pojďme ale od začátku…

Jak a kde vlastně Chomutovské slavnosti začaly?

Bylo to v roce 1996, tenkrát Svaz podnikatelů pořádal v Chomutově Podkrušnohorské podnikatelské trhy. A přišlo se s nápadem představit lidem při té příležitosti kromě současnosti také minulost. Na náměstí se postavily dřevěné hradby, uvnitř byla historická tržnice. To byl první náznak slavností. Další rok už jsme je pořádali v rozšířeném formátu, to byly první oficiální Chomutovské slavnosti. Až do roku 2004 to ale bylo vždy ve spojení s Podnikatelskými trhy.

Slavnosti byly tehdy několikadenní, že?

Ano, konaly se celý týden. A Podnikatelské trhy byly vždy buď na jejich začátku nebo na konci. Podle toho, jak vyšlo datum.

Co tím myslíte?

Slavnosti mají nepsané pravidlo, že se konají v sobotu po svatém Jiří. Takže se datum slavností posouvá podle toho, jak to vyjde.

Měnilo se také prostředí. Jednou to bylo na náměstí, podruhé v parku… Proč?

První slavnosti v parku to byla vlastně jen nouzová varianta. Náměstí se tehdy opravovalo, tak jsme je uspořádali tam. A zjistili jsme, že je pro takovou akci více než vhodný. Když je krásně, v parku vyznějí slavnosti úplně jinak. Na druhou stranu když prší, tak je tam trávník rozmáčený. Lepší variantou je pak náměstí.

Takže místo konání volíte i podle počasí?

To nemůžeme, slavnosti začínáme plánovat v podstatě rok dopředu. Rozhodli jsme se tehdy, že to budeme střídat.

Byly nějaké problémy, když jste slavnosti poprvé pořádali v parku?

V té době to bylo něco nevídaného. Zrovna v té části parku je několik vzácných stromů, v prvním roce jsme je obalovali pletivem, aby je návštěvníci nepoškodili. Pak jsme si ale řekli, že by se lidé měli naučit v tom prostředí chovat, že před nimi nemůžeme všechno zamykat a schovávat. A podařilo se. Předtím se v parku skoro nikdo neodvážil šlápnout na trávník a my jsme tam najednou pustili rytíře, kejklíře i je samotné. Od té doby je park využívaný daleko volněji. Lidé si tam sednou, hrají hry, odpočívají…

Uvažovali jste někdy, že byste slavnosti uspořádali ještě na jiném místě ve městě?

Neuvažovali. Jen jednou jsme chviličku přemýšleli, že bychom mohli jednu část uspořádat na bývalé ploché dráze. To ještě nebyla zrekonstruovaná, jako je teď. Bylo to v době, kdy závěrečný lampionový průvod končil v letním kině a na Kamencovém jezeře pak probíhal ohňostroj. To se ale ukázalo jako nevhodné kvůli mláďatům v nedalekém zooparku, tak jsme přemýšleli o náhradní variantě. Ale na ploché dráze nebylo žádné zázemí pro lidi, tak jsme od toho upustili.

Letos budou slavnosti poprvé v zooparku. Tam se objevily také nějaké komplikace?

Komplikace ne, spíš zajímavosti. Třeba když jsme řešili stánkový prodej, já bych tam klidně objednala nafukovací balónky. Vždyť děti mají balónky rády. Ale upozornili mě, že v zooparku se prodávat nesmí.

Proč?

Protože balónek by mohl zaletět někam do ohrady, prasknout, nějaké zvíře by ho mohlo spolknout a byl by problém. Je to logické, ale dopředu by to asi nikoho z nás nenapadlo.

Ještě nějaké komplikace?

Nebyly, prostor je podobně velký jako v parku. Má naopak spoustu zajímavých koutů, třeba okolí větrného mlýna bude vyhrazené pro dětské hry. To bude hodně zajímavé. Prostor tam budou mít Junáci, indiánská vesnice…

Takže taková historicko současná všehochuť?

V podstatě ano. Když jsme na slavnostech spolupracovali s Moduou, často jsme řešili, aby všechno bylo historicky „čisté". Aby se na akci nevyskytovalo nic, co s danou dobou nesouvisí. Ale postupně jsme zjistili, že technické možnosti jsou lepší.

Jak to myslíte?

Můžeme mít dřevěné pódium, ale nikdy nebude tak velké, jako jsou schopni nám ho postavit z hliníkové konstrukce. Normální plachta vám proprší, speciální ne. Když moc lpíme na historické čistotě, tak je to jen komplikovanější a dražší. A myslím, že ne každý návštěvník, který se jde pobavit, by to ocenil. To možná jen nadšenci. Zpočátku jsme to tak dělali a dařilo se nám to. Zakrývaly jsme reprobedny, kabely obalovaly slámou a jutou… Ale pak technické možnosti prostě pokročily.

Takže už se nebojíte kombinovat rytíře a indiány?

Ne. Dokonce jsme zjistili, že lidé to tak mají rádi. Rodina vyrazí na celý den ven, chce se pobavit, každý si tam najde něco. Možná to někomu vadit bude, ale akce, která by se zavděčila všem, asi neexistuje.

Kdo vlastně přichází s nápady, co by na dalších slavnostech mohlo být jinak?

Je to kolektivní práce. Já když se pohybuji dva dny na slavnostech mezi lidmi, tak samozřejmě slyším různé názory co se jim líbí, co by chtěli příště. Navštěvujeme i jiné podobné akce a snažíme se inspirovat. Ale diskutujeme o tom i s vedením města, s městskými organizacemi, v minulosti hodně práce dělala místní agentura Modua, která nám slavnosti vytvářela dlouhé roky takzvaně na klíč. Teď si objednáváme všechno samostatně.

Ve slavnostech postupujete časem. Byly ryze středověké, byla tu první republika… Je možné se někdy dopracovat ke slavnostem s tématem budoucnosti?

(smích). Možné je všechno. Ale budoucnost si můžeme představovat každý jinak. A nejsem si jistá, jestli by každý návštěvník slavností uvítal naší představu budoucnosti. Navíc je na lidech vidět, že na slavnostech rádi vidí něco reálného. Hlavně rodiče jejich děti si už na počítači dneska pustí cokoli a tak vítají, když jim můžou ukázat živou kozu nebo je naučit žonglovat. Každopádně je to námět k zamyšlení. Bylo by to zajímavé (smích).

Na závěr ještě zajímavost. Politici na slavnostech často vystupovali v historických kostýmech. Líbilo se jim to? Byl někdo, kdo si to vyloženě vyžíval?

To ne. Spíš jsme je museli přesvědčovat, že je to dané scénářem akce, že to k té době patří. Myslím, že to chce kus odvahy se do kostýmu obléct a předstoupit před veřejnost. Na druhou stranu je pravda, že třeba pánové, když se oblékli do fraků a cylindrů, byli překvapení, jak jim to sluší. Ta doba byla taková elegantní.