Když bylo před sto lety v Praze na Václavském náměstí oficiálně vyhlášeno samostatné Československo, národy někdejšího Rakousko-Uherska začaly psát nové dějiny. Ovšem obyvatelstvo dnešních severních Čech a s ním i Chomutovska bylo převážně německé, proto nijak nejásalo a neoslavovalo. Právě naopak.

„V německém pohraničí neměli Československou republiku rádi. Nevítali ji tu,“ upozornil Jiří Kopica, historik chomutovského muzea, který se věnuje česko-německým vztahům. „Hned 29. října politici zvolení do Říšské rady vyhlásili provincii Deutschböhmen. Na konci října vydala chomutovská radnice nótu, kterou město prohlásilo za součást provincie, a odmítla být součástí Československé republiky,“ dodal. Tím se přihlásila k republice Německé Rakousko.

Zatímco vedení města řešilo politiku, nároky německé části obyvatelstva na sebeurčení a snažilo se zapůsobit na Paříž, kde se vedla mírová jednání, obyčejní lidé nevěděli, zda přežijí zimu.

„Byla tu tenkrát neskutečná bída a hlad. Dobíhala španělská chřipka, která tady zabila sto třicet lidí, a když vnitřní Čechy viděly, že pohraničí nechce být součástí republiky, zarazilo dodávky potravin,“ popsal historik. „Lidé nevěděli, co budou jíst, čím budou topit, práce nebyla, protože průmyslové podniky na Chomutovsku byly hodně napojené na válečný průmysl a s koncem války stoply výrobu. Do toho totálně zkolaboval přídělový systém potravin,“ vykreslil historik jak naprosto zoufalé a chaotické byly podmínky v pohraničí.

Dav vyraboval kasárna

V odpověď na to zubožené a nazlobené obyvatelstvo rabovalo. „V chomutovských kasárnách se vydávaly staré uniformy. Lidé to brali jako šanci obléknout se na zimu, jenže se nedostalo na všechny. Dav se naštval a vyraboval kasárna,“ popsal Kopica události, které následovaly druhý listopadový den. Tím to ale neskončilo. „Automaticky zaútočil také na obchody ve městě,“ dodal s tím, že rabovacích vln proběhlo více. Každé shromáždění či demonstrace se mohla snadno zvrhnout.

Kvůli obavě, že převládne anarchie, tehdy hejtman volal do Prahy, ať pošle na pomoc vojsko. Chomutov tak vzal na vědomí, že je součástí republiky, až když 16. prosince dorazilo na šest set vojáků a město obsadilo. První oslava vzniku republiky v Chomutově následovala čtyři dny poté.

„Teprve v sobotu prosincové (20ho) při návratu našeho osvoboditele prvního presidenta T. G. Masaryka, kdy dirigované vojsko československé do Chomutova vytáhlo v podvečer s lampiony na náměstí za zvuků vojenské hudby Smetanovy „Prodané nevěsty“, uvěřili naši členové novému životu osvobozených samostatných Čechů,“ stojí v sokolské kronice. „První Vánoce ve svobodné vykoupené zemi daly zapomenouti na všechny na všechny útrapy se slibem na lepší osvobozený zítřek pro všechny Čechy Chomutova,“ píše se dále.

Březnoví padlí

To nejhorší ale ještě mělo přijít. Německá sociální demokracie svolala na 4. března demonstraci v celém pohraničí. Jednalo se o největší demonstrace v historii První republiky, které v několika městech skončily střelbou a řadou mrtvých. Nejvíc jich bylo v Kadani, kde zahynulo dvacet pět lidí včetně matek a dětí.

„Protože se vědělo o demonstraci, vojáci obsadili budovu pošty na náměstí, dnes je tam banka. Když vznikl spor, která vlajka bude viset na radnici, jestli československá nebo rakouská, zazněly z davu výstřely. Vystřelil i jeden z vojáků. Z kulometu vypálil výstražnou dávku do země, jenže střely se odrazily od kamení, zploštily se a vletěly do davu u morového sloupu,“ popsal Kopica. Následkem toho zemřeli obyčejní lidé, kteří jen přihlíželi. Říkalo se jim březnoví padlí za svobodu a v očích Němců se stali symbolem za sudetoněmecké sebeurčení.

Až téměř po roce, v září 1919, se Rakousko provincií Deutschböhmen a dalších pohraničních provincií oficiálně vzdalo a tamní obyvatelé tak měli definitivně černé na bílém, že jsou součástí Československé republiky.

Dobové noviny z doby vzniku samostatné Československé republiky se v Oblastním muzeu Chomutov nedochovaly, stejně tak ani fotografie. První pocházejí až z roku 1919. Historici ale čerpají z kronik a politických rezolucí.