„Je to metoda úplného ponoření, která se svými jednoduchými a originálními technikami ukáže, jak s vodou spolupracovat,“ vysvětlil zakladatel školy a bývalý amatérský triatlonista. Pro zlepšení svých vlastních výsledků ji začal využívat před téměř třiceti lety. Knihy o plavání ani trenéři mu totiž nepomáhali. „Byla to pro mě hrozná dřina, stejně jsem se nelepšil a byl jsem pomalý,“ zhodnotil své začátky.
Kde se totální plavání vzalo?
Totální plavání vychází z metodiky, která se v originále nazývá total immersion – úplné ponoření. Vytvořil ji Američan Terry Laughlin, který byl od dětství závodní plavec, nedosáhl ale na výrazné úspěchy a zhruba v devatenácti letech se závodním plaváním skončil. Když ale začal trénovat ostatní, shora byl schopen vidět, proč to plavcům nefunguje. Jeho cesta se dále ubírala tak, že se snažil vést plavce tak, aby byli schopní plavat dobře. A dále se to posunulo na úroveň, aby tohle dobré plavání, tohle hezké plavání, které je vidět u závodníků, byli schopní zvládnout také rekreační plavci, kteří netráví X hodin denně v bazénu, ale jdou si zaplavat třeba dvakrát týdně.
Jak se odlišuje od plavání, jak ho známe třeba ze školy?
Je to způsob výuky, který k němu přistupuje více jako k dovednosti. Přijde mi totiž, že se plavání bere hlavně jako sport a trenéři moc neřeší, že je potřeba nejdříve zvládnout pohyb ve vodě a až pak začít trénovat. Pohyb ve vodě je pro nás nezvyklý a nepříjemný, protože se v ní nedá dýchat. Je hustší než vzduch, takže nás brzdí a zároveň neposkytuje oporu jako zem. To všechno mozek vyhodnocuje jako nebezpečí. Proto jedeme od úplných začátků, kdy je potřeba si nejdříve na vodu zvyknout a vnímat, jak se v ní tělo chová. Když tohle zvládneme, dokážeme se v ní uvolnit a uklidnit. Teprve pak začínáme s rozvíjením plaveckých dovednosti.
Jak dlouhá je cesta od hobby plavce po zvládnutí totálního plavání?
Tady je nutné si definovat, co znamená zvládnout to.
Tomáš Vojtěchovský
Je mu 49 let. Vzdělání získal na fakultě elektrotechnické na Západočeské univerzitě v Plzni. Hobby: sport a počítače. Žije v Chomutově
Dobře, když si tedy vezmete plavce ve vašem kurzu, jaký bývá jejich nejčastější cíl?
Přijde například žena středního věku, která plave prsa ale z nějakého důvodu jí nevyhovují, třeba ji bolí za krkem, a jejím cílem je naučit se kraula. Chce to zvládnout tak, aby byla schopná si dvakrát týdně na půl hodiny jít aktivně zaplavat. Takový cíl jsou lidé schopní po jednodenním kurzu splnit. Ještě se nedá říct, že plavou celého kraula, ale už můžou plavání praktikovat a postupně se učit ho zvládat s plynulým dýcháním. To je na tom nejtěžší. Ti nejšikovnější jsou schopní plavat a dobře u toho dýchat zhruba po měsíci.
Obracejí se na vás i špičkoví sportovci?
Zaměření jsme spíše na skupinu hobby plavců, kteří se ten pohyb chtějí naučit od nuly nebo ho nějak vylepšit. Závodníci se k totálnímu plavání staví spíše skepticky.
play_fill
Přesto doporučil byste to i špičkovým závodníkům?
Z výzkumů vyplynulo, že průměrný plavec je schopný využít na dopředný pohyb tři procenta vydané energie, což je v porovnání s běháním, kde je to třeba 80 procent, obrovský nepoměr. Tady se každé půl procento zlepšení účinnosti nebo energie, která je využitá na pohyb, dost výrazně ukáže, takže věřím, že i závodníci jsou schopní si z toho něco vzít.
Za jakých okolností jste se o Total Immersion dozvěděl?
V roce 1996, kdy jsem objevil triatlon. Od dětství jsem sportoval a když jsem v televizi viděl jak jdou závodníci z vody, hned na kolo, odhodí kolo a běží, fascinovalo mě to. Zkoušel jsem to také. Abych se zlepšil v plavání, chodil jsem do bazénu, přečetl jsem si nějaké knížky a nakonec se i přihlásil do triatlonového oddílu v Chomutově. Jenže mi nic nepomáhalo. Ani trenéři ani knížky.
Nepomáhali vám zlepšit čas?
Spíš se v té vodě cítit nějak lépe. Byla to pro mě hrozná dřina a stejně jsem byl pomalý. Tyhle dvě věci mě frustrovaly. Zlepšoval jsem se na kole i v běhu, ale plavání byla tragédie. Necítil jsem žádný progres. Hledal jsem tedy na internetu a našel webové stránky Terryho, který je měl už v té době docela slušně udělané. Byla tam i videa, i když s malým rozlišením. Hlavně psal srozumitelným jazykem. Naopak knížky o plavání, které jsem do té doby četl, byly hrozně složité, technické. Nechápal jsem, co se po mně chce a nedávalo mi to smysl. Web mě naopak oslovil, bylo to přirozené. Byla to základní fyzika aplikovaná ve vodě, tak jsem se začal učit podle tohoto webu.
play_fill
Zlepšilo se to?
Řekněme tři čtvrtě roku jsem měl pocit, že to nefunguje. Že se snažím dělat, co jsem četl, ale stále mi něco uniká. Pochyboval jsem, jestli jsem na správné cestě, ale věděl jsem, že tradiční oddílové plavání mi nebude fungovat určitě, přitom jsem ale triatlon dělat chtěl. Tak jsem čekal, jestli se to zlomí. Později jsem začal cítit, že už se tolik netrápím a uplavu víc bazénů. Zrychloval jsem se.
Vyhrál jste triatlon?
Nějaké závody jsem vyhrál, ale nebyl jsem na špičkové úrovni. Mě prostě bavily ty tři sporty.
Od toho je ale pořád daleko k trénování ostatních. Kdy jste se pro to rozhodl?
Chtěl jsem dělat něco svého. Chodit do zaměstnání, to nebylo pro mě. Protože mě metoda oslovila a věděl jsem, že mají ve Spojených státech výukové knihy, navrhl jsem Terrymu, že knihu přeložím. On mi doporučil, ať přeložím raději video, protože je názornější. To jsem udělal, založil web a než v USA proběhla jednání o licenci, už se mi hlásili lidé na výuku.
play_fill
Kde jste kurz rozjel?
V Praze. Přišlo mi to nejjednodušší. Občas mám v Chomutově nějaký individuální kurz, využíváme hlavně relaxační část v Aquasvětě, kde jsou dobré podmínky. Jde o lekce na hodinu. Nebo za mnou lidé jezdí do Prahy na celý den, kdy se věnujeme teorii, pak jdeme do vody, pauza, opět teorie a voda.
Máte doporučený počet lekcí?
Dělám hlavně jednodenní kurzy. Koncipované jsou tak, aby se lidé něco naučili a byli schopní pokračovat dále sami tak, aby na mně nebyli závislí.
Pořádáte také letní kempy v Turecku. V čem je takový kemp lepší oproti bazénu?
Do Turecka jezdíme každoročně od roku 2011. Můžeme se tam totálnímu plavání věnovat ve větší intenzitě a hodně cvičíme také na suchu, aby bylo tělo lépe připravené na plavání. Protahujeme, trochu posilujeme. Mořská voda navíc lépe nese díky tomu, že je slaná. Tím pádem plavci lépe udrží polohu.
Podařilo se vašim svěřencům na zatím posledním kempu v Turecku pokořit své limity?
Přijela paní, která ani nevěděla, co to kraul je, vzala ji tam kamarádka. Po týdnu byla schopná plavat v kuse kraulem i s dýcháním. To byl jeden příklad. Pak jsou tam lidé, kteří za den uplavou osm kilometrů.
A to jsou začátečníci nebo zkušenější sportovci?
Konkrétně tito dva plavci, byl to pár, začínali před několika lety z nuly. Nejdřív přijela ona do Prahy na jednodenní kurz. Plavala prsa, ale kraul vůbec. Pak s námi jela do Turecka a párkrát se tam vrátila. Postupně začala plavat delší tratě nejen tam. Začala to mít jako zábavu. S partnerem se seznámila později, jel s ní do Turecka a vlastně ani nechtěl plavat. Jen tam chtěl být s ní. S plaváním na tom byl stejně jako ona na začátku. Ale nakonec ho to chytlo tak, že z toho mají společný koníček. Jezdí do Rakouska a vybírají si jezera, která přeplavou. Nejsou to žádní závodníci, jsou to lidé kolem padesáti let a přitom uplavou osm kilometrů v moři.
Co vám totální plavání dává?
Je to vlastně můj život. Je to moje práce, která mě baví a také můj koníček. Baví mě hledat způsoby, jak zlepšit mé plavání i hledat způsoby, jak to lépe předávat.
