Církev v tomto místě počítá s pořádáním bohoslužeb, vybudováním fitness centra, mateřského centra a kavárny pro veřejnost a také s kulturními přednáškovými akcemi i vzdělávacími programy pro školy a školky. „Jsme tu více než patnáct let a s veškerou touto činností máme zkušenosti,“ připomněl pastor Martin Huňát. „V současných prostorách se tlačíme, přitom ale máme hodně šikovných lidí I dobré kontakty a to, co umíme, chceme dělat ve větším,“ vyložil úmysly.

Budovu s pozemkem naproti kostelu sv. Barbory a vedle vznikající hvězdárny nabídlo město k prodeji, protože pro ni nemá náplň. Vyvolávací cena byla na základě znaleckého posudku stanovena na více než 13,5 milionu korun. Do výběrového řízení se přihlásili dva zájemci, z nichž právě Apoštolská církev nabídla vyšší částku a k ní I bohulibý záměr.

Prodej odložen

Minulý týden měli zastupitelé na zasedání schvalovat bod, který se týkal prodeje, nakonec ale odhlasovali jeho stažení z programu. Opozici vadilo, že mělo výběrové řízení jediné kritérium, a to právě nejvyšší nabízenou cenu. Požádala o odklad s tím, aby se součástí materiálů stala i kupní smlouva s popsaným záměrem, pro co má být dům využit. Část zastupitelů se totiž obávala, že bezpodmínečný prodej představuje do budoucna riziko. Budova by mohla dál chátrat, pokud se na opravy nenajdou peníze. V případě, že by ji církev prodala, už by město nemělo na nového vlastníka páky.

„Mohl by z toho udělat nějaký výrobní objekt s hlučnou výrobou nebo nedej bože ubytovnu či rockový klub hned vedle kostela,“ podotkl zastupitel opozičního hnutí PRO Chomutov Vladimír Koten. Ten je i předsedou majetkové a likvidační komise města.

Unikátní skipová věž na Měděnci šla k zemi.
Odstřelili věž bývalého dolu na Měděnci. Poslední svého druhu v Česku

Právě kvůli umístění, ale i emocím, které mají Chomutované s bývalým kino Oko spojené, je vedení města opatrné. Řada lidí na promítání stále vzpomíná, jak ukazují ohlasy na sociálních sítích. „Moje dětství,“ napsala krátce a výstižně Blanka Vykypělová. „Měl jsem rád tu atmosféru a vůni kina i tamní bufet. Krásné velké kino. Hezká vzpomínka,“ reagoval Karel Schneider. Na svůj první nepřístupný film v Oku vzpomíná i Jitka Marcinová, jednalo se o Barbarellu. „Ještě mi nebylo patnáct,“ pochlubila se.

Město získalo kino Oko bezúplatně od státu v roce 2008. Bylo to pod podmínkou, že ho deset let neprodá, ani tam nebude provozovat cokoli komerčního. Poslední film se tam promítal bez jakékoli pompy v létě roku 2011. Později měla v prostorách pobočku knihovna a zázemí divadlo NaOko. Naposledy se o bývalém kinu vedení města zmiňovalo v souvislosti s uvažovaným povolením kasin ve městě. Od toho však po vlně občanského odporu upustilo.