Tam totiž letos připravují vernisáž, která připomene jubilejní založení místní porcelánky, která neodmyslitelně patří k městu.

Výstava je plánovaná na září, předměty můžete nosit do konce dubna. Už teď ale mají v Krytu některé zajímavé kousky. „Sešly se nám tady zatím hlavně fotografie, ale máme tu třeba i předválečný porcelán nebo vzácný ceník porcelánu ještě z dob Rakouska-Uherska,“ uvedla kurátorka krytu Lenka Fricová. „Samozřejmě budeme rádi, když lidé budou nosit věci i nadále. Uvítáme cokoliv, co je spjato s kláštereckou tradicí porcelánu. Jde nám o to, aby návštěvníci mohli vidět i takové předměty, které jinak nemají šanci spatřit,“ dodala. Všechny věci samozřejmě po skončení výstavy poputují zpátky ke svým majitelům.

Od založení druhé nejstarší porcelánky v Čechách uběhlo letos 220 let a výstava v Krytu je jen jednou z akcí která má toto jubileum oslavit. „V rámci výročí budou ve městě i další události, které připomenou místní tradici výroby porcelánu,“ uvedla Adéla Chlupová z oddělení vztahů s veřejností. Na zahájení turistické sezóny 17. května například vystoupí divadelní spolek KLAS s hrou o založení porcelánky, nebude chybět ale ani thunský průvod v dobových kostýmech. „Na 13. září pak plánujeme další akci, tentokrát Klášterecké porcelánové promenády. Na těch bude nejspíše i mašinka, která bude svážet zájemce do lázní, kde budou připraveny ukázky výroby porcelánu. V mašince si lidé budou moci zkusit vědomostní kvíz. Odkud a jak sveze zájemce, tak to se ještě uvidí,“ vysvětlila Chlupová. V podobném duchu se ponesou i Porcelánové velikonoce, které 20. dubna ocení hlavně ti nejmenší pro ně bude připraven velký zábavní program a divadlo.

Historie staré porcelánky: Tradici vystřídala silnice

S počátkem porcelánu v Klášterci je spjato jméno Jana Mikoláše Webera, který vedl a spravoval od roku 1784 thunské panství. Hrabě Thun ale časem předal správu do rukou své manželky a Weber byl bez udání důvodu propuštěn. Pokusil se tak vyrábět porcelán. K tomu Webera přivedlo několik podnětů. Nepochybně se dozvěděl o pokusech lazebníka a alchymisty Konráda Golla, který se ve 30. letech 18. století snažil vyrobit keramiku. Druhým bylo objevem ložiska kaolinu u Černýše, a konečně to byla přímá výzva kláštereckého měšťana Prosseho po jeho setkání s J.N. Fetzerem, který pracoval v porcelánce v Javoří. Fetzer přišel do Klášterce a v zimních měsících 1793/94 s Weberem začal připravovat výrobu porcelánu. Pokusná pálení uskutečňovali v muflové peci, umístěné v prostorách sally terreny (hrabě Thun byl jejich počínání příznivě nakloněn).

Těžké začátky

Černýšská hlína však neumožňovala dobré výsledky. Hledal se dál vhodný materiál, pálení ale bylo stále neúspěšné. Pokusů bylo víc a zřejmě při jednom z nich vznikl šálek s podšálkem s nápisem „Vivat Bohmen“, který je považován za nejstarší výrobek klášterecké porcelánky a dokonce za nejstarší dochovaný kus českého porcelánu vůbec.

Weber se rozhodl pokračovat v práci ve větším měřítku a založit skutečný podnik. 16. srpna 1794 uzavřel s vrchností smlouvu o propůjčení vodních zdrojů a některých budov na vyhlédnutém místě. Nově najal Johanna Gottlieba Sonntaga a Pod jeho vedením byla postavena palírna s pecí mimo dvůr. Poprvé se v ní pálilo 15. září 1794. Stále ale vznikal jen nedokonalý porcelán. Navíc toto pálení vyvolalo stížnosti některých obyvatel, kteří se obávali požáru, a další pálení bylo zakázáno. Weber však návštěvou na úřadu v Žatci dosáhl zrušení zákazu a 28. září 1794 požádal pražské Gubernium o udělení povolení k výrobě a prodeji porcelánu. Obdržel je 18. října téhož roku.

Lepší technologie

Devatenácté století se pak vyznačuje značným technologickým pokrokem porcelánky. Roku 1848 byl řízením továrny pověřen Karel Venier, který její výrobu dovedl k vrcholu technické i uměleckořemeslné dokonalosti. Vynalezl způsob pálení porcelánu plynem, ale pro nedokonalost technického zařízení s ním neuspěl.V druhé pol. 19. století měla továrna své velké prodejní sklady ve Vídni, Praze, Petrohradě a v Alexandrii a řadu dalších poboček na mnoha místech Evropy.

Války a nedostatek

Za první světové války musela porcelánka výrazně omezit provoz - na vině byl nedostatek paliva pro její chod a výrobu. V roce 1914 pálila porcelán 222krát, v roce 1918 to bylo ale jen 15krát. Zpátky na úroveň před válkou se dostala až tři roky po vzniku československého státu.

Podniková elektrárna byla dána do provozu 2. listopadu 1920 a v roce 1923 byla zrušena přípravna hmoty (Massamühle), která byla poměrně daleko od podniku, a zřízena moderní přípravna přímo v továrně. Hospodářská krize 30. let znovu způsobila značný pokles výroby, čímž vznikla v Klášterci silná segmentová nezaměstnanost - dělníci porcelánky tvořili podstatné procento nezaměstnaných ve městě.

Za druhé světové války po odchodu mladších dělníků na frontu bylo asi 40 % osazenstva nahrazeno spíše staršími pracovníky, aby se udržela určitá produktivita závodu .

Krátce po skončení války byla, díky dekretu prezidenta Beneše, továrna znárodněna. Odsunem sudetských Němců se ale továrna potýkala s výrazným problémem - neměla dostatek pracovníků. Jejich počet se podařilo naplnit až koncem 40. let a pohyboval se od té doby kolem 300 (nejvyšší stav 355).

Od 1. ledna 1946 byla součástí oborového podniku „Karlovarský porcelán“. Hlavní modernizací staré porcelánky po válce spočivala ve výstavbě tunelových pecí po roce 1955, které umožňovaly zvýšit produktivitu. Výroba stoupla z 35 tun zboží (1945) na 405,5 tuny (1953) a 818,1 tuny (1961). Rostl rovněž vývoz zboží ze 48,6 % v roce 1953 na 70,5 % roku 1967. Odběrateli bylo až 34 zemí, mezi nimi USA, Itálie, Francie, Rakousko, Jugoslávie, Nigerie, Venezuela, Nový Zéland a samozřejmě země bývalé RVHP.

Silnice a definitivní pád

Řada budov byla zbourána v sedmdesátých letech, protože už pro ně nebylo využití a bývalý areál čekala velká změna - na jeho místě se měla postavit nová hlavní silnice. I po jejím dokončení však část budov zůstala, i ty ale padly definitivně v roce 2001. Řada lidí v Klášterci tento krok odsoudila - často se jim nelíbilo, že po komplexu, který byl historicky silně spjat s městem, nezbylo téměř vůbec nic. Starý výrobní areál připomíná už jen pozůstatek bývalé pece, která se nachází v současnosti u kruhového objezdu. Z budov zůstaly jen administrativní budovy, které prošli rekonstrukcí a ve kterých sídlí v současnosti několik firem.

Zdroj: Klášterec nad Ohří - Přehled dějin města a okolí (1997)