Už několik dní nad Březeneckou burácí těžké stroje a svými ocelovými čelistmi vytrhávají desítky stromů i s kořeny. Několik kmenů najednou hned na místě putuje do drtičky, z pásu na jejím konci se valí štěpka a vytváří několikametrové hromady.

Co se těsně za převaděčem, jen pár metrů od panelových domů v ulicích Hutnická a 17. listopadu děje? Bývalý ovocný sad uvolňuje místo novým rodinným domům. Dlouhý svah pod lesem se tak pravděpodobně změní v něco na způsob obytného satelitu.


Desítky parcel


Podobně tak jako nad bowlingem na Březenecké, tak i tam vyroste jeden nový domek vedle druhého. Město danou lokalitu už dříve vybralo jako vhodnou pro zástavbu. Některé z pozemků včetně těch, na kterých nyní drtí větve těžké stroje, patří firmě Orange Real Estate, která obchoduje s parcelami a pozemky, kde se má začít stavět.

Kromě této firmy patří další části bývalého sadu jiným soukromým osobám.

Dříve rozsáhlý sad plný ovocných stromů zplaněl a už dlouhá léta je zanedbaný. Magistrát tak povolil kácení stovek stromů. „Na pozemcích pod zbytkem bývalého sadu bude pokračovat výstavba rodinných domků. Jelikož se jedná o přestárlé, nikým neopečovávané a často již neplodící stromy, vydal odbor povolení ke kácení těchto stromů,“ uvedl mluvčí Chomutova Tomáš Branda.

Z kopečků nad Březeneckou a podobných lokalit nedaleko za městem se tak stává obytná zóna pro místní střední třídu.

STROMY SKONČÍ VE ŠTĚTÍ

Bývalý sad likvidují zaměstnanci chomutovského Acthermu. Ze stromů na místě dělají štěpku, podle šéfky úseku zpracování biomasy Marcely Haladové bude tohoto biopaliva něco kolem jednoho tisíce tun.

V chomutovské teplárně ale využity nebudou, protože na to nemá dosud potřebné technologie. Tuny dřevěné drti se vozí do Štětí, kde se také zpracovávají.

Poznámka J. Rödlinga: Kde ta všechna jablka jsou

Dlouho zanedbaný sad nyní likvidují železné zuby strojů. Jako dítě, kdy ještě stromy plodily jablka a tuším, že tam rostlo i jiné ovoce, jsme tam chodil. Samozřejmě s klukama z paneláku a tajně přes plot. Nešlo nám ani tak od jablka, kterých jsem se doma normálně ani nedotkli, ale spíš o to proniknout do zakázané zóny a hrdině se vyznamenat. Jednou jsme si furiantsky kráčeli s jablkama kolem správní budovy, místo toho abychom celý sad jako vždy obcházeli kolem. Hlídač nás samozřejmě chytil a další zážitek byl na světě. Bohužel pak začal sad upadat, zarůstat, pod stromy se hromadilo shnilé ovoce. Teď už aby jablíčko pláně ve větvích pohledal.

Stromy se pokácí a rozdrtí, místo jablek porostou nad převadečem sádrokartony a různé barevné domky. Což o to, místo je to pěkné, nedaleko lesa a v klidné části Chomutova.

Za pár let si málokdo vzpomene, že tam býval obrovský sad, o který lidé dlouho pečovali. Jestli je to dobře nebo špatně, nevím. Snad škoda jen těch dříve plodícíh stromů.