Znak rodiny Goldammerů na portále hotelu U Dvou medvídků.   Tohle byla kdysi hodně dobrá adresa. Domy tu měla pěkná řádka šlechticů z okolí, však také podle toho dostala jméno. Pokud z nějakého důvodu nechcete věřit historikům, můžete se přesvědčit na vlastní oči. Stačí kouknout na portál hotelu U Dvou medvídků, kde se dodnes zachoval erb rodu Goldammerů (foto vpravo). Vítejte v Revoluční/Panské ulici…

Od Novoměstské k Revoluční

Začněme ale tam, kde obvykle naše historické exkurze do ulic Chomutova začínáme u jejího názvu. Jako historický název dnešní Revoluční ulice se nejčastěji uvádí Panská. Ale více než tři sta let (1468 počátek 19. století) nesla jméno Neustadt, případně Neustadtgasse, tedy Nové město či Novoměstská. Ale nenechte se názvem mýlit, je to jedna z nejstarších ulic v Chomutově, byla součástí vnitřního města (uvnitř hradeb). „Název Nové město dostávaly ve středověkých městech všechny ulice, které byly rovnoběžné s náměstím," vysvětluje chomutovský architekt a historik Jaroslav Pachner.

Teprve někdy začátkem 19. století dostala ulice název Panská. Podle historiků patrně podle toho, že tu domy vlastnilo tolik „pánů".

Od poválečného června 1945 až dodnes pak nese oslavný název Revoluční (takže pokud si to někdo myslel, tak ne, se „sametovou" revolucí to opravdu nemá nic společného). Stejně jako u jiných obdobně pojmenovaných ulic chtělo porevoluční vedení města tuto ulici přejmenovat zpět na Panská. Ale lidé o to velký zájem nejevili, tak Revoluční zůstala.

Pozor, to všechno platí pro celou ulici s výjimkou krátkého úseku od soudu ke křižovatce s Nerudovou ulicí. Přestože ten je dnes hlavním vjezdem do ulice (je jednosměrná), tenhle kousek byl drtivou většinu času zastavěný domy. Ale o tom už ve druhé kapitole…

Probouraný vjezd

Ano, Revoluční ulice byla po dlouhé staletí víceméně uzavřená. Dalo se sem dostat jen z Nerudovy ulice (tehdy U masných krámů) nebo z Mostecké (Vinná), kde stála brána. V místě dnešního vjezdu směrem od soudu stály domy.

Jenže postupem času se zjistilo, že hradby, které v této části města vedly ulicí Na Příkopech, svírají vnitřní město příliš těsně. Už v roce 1842 katastrální mapa ukazuje úzkou uličku směre k městským příkopům právě v těchto místech. Říkalo se jí „Loosbrücke Loosův můstek. To podle majitele domu, k němuž ulička patřila. Do podoby regulérní ulice byla tato cestička vybourána v roce 1870. To už musel jít k zemi celý dům.

Ulice pánů

Tehdy se ještě ulice jmenovala Panská. Domy tu měli nejbohatší obyvatelé města a šlechtici z okolí. Můžete to vyčíst třeba z chomutovského urbáře z roku 1615. Již zmíněný hotel U Dvou medvídků patřil rodině Goldammerů z Behrenfeldu, dnešní restaurace U dvou rytířů zase rodině Svojetínských ze Svojetína. Mimochodem už tehdy tu prodávali víno, které rodina pěstovala za městem. Další dva domy (č.p. 24 a 25) v této ulici vlastnila rodina Volgemuthů z Rosenthalu.

Novostavby pošta a obytné domy

Budova poštovního úřadu, který tu vyrostl v roce 1914.Budově na rohu Revoluční a Nerudovy ulice neřekne nikdo z dříve narozených jinak, než „bývalá pošta". Jenže málokdo asi ví, jak příznačné označení to je, protože tenhle dům nechalo město vystavět přímo pro potřeby poštovního úřadu, a to už v roce 1914!

K tomu jedna malá zajímavost. Poštovní úřad fungoval dlouhá desetiletí na Husově náměstí v pronajatém domě. A jeden z důvodů, proč chtělo město poštu přestěhovat, byl i fakt, že hrkot poštovních vozů v Klostermannově ulici vyrušoval výuku v sousední škole.

Město proto vykoupilo tři domy, které stály na zmíněném rohu, nechalo je strhnout a postavilo tu novou poštu. Napsané v jedné větě to zní jako otázka jednoho roku, ale vězte, že radní začali o výkupu jednat už v roce 1908, po několikaleté pauze se k plánu v vrátili v letech 1912 1913 a provoz tu nakonec pošta zahájila až v roce 1915. A sídlila tu ještě krátce po revoluci.

Také poválečná historie Revoluční ulice s sebou nese další demolici, tentokrát ale spojenou i s výstavbou. Dnešní novostavby ve spodní části ulice tu totiž vznikly až v šedesátých letech minulého století. Předtím tu stály čtyři menší domy, které byly zbourány.

Skomírající obchody

Novodobá historie ulice nijak veselá není. Neutěšený stav některých domů, které skončily v soukromých rukách, se mění jen velice pomalu.

Chomutováci ulici znají (stejně jako další ulice) hlavně díky zmíněným restauracím „medvídkům" a „rytířům". Jinak tu ale podnikatelský život, který by měl v centru města kvést, spíš skomírá. Snad každý rok tu zaniknou jeden či dva obchody, aby je nahradil další, kdo „to zkusí". Jen málokdo ale vydrží.

Použité zdroje: Chomutovská uličnice (J.Pachner, P. Rak), Dějiny Chomutova (kolektiv autorů)

Revoluční ulice v roce 1998

Revoluční ulice v roce 1998.

Revoluční ulice dnes

Revoluční ulice dnes.