Malá horská obec Boleboř přivítala o víkendu sochařské mistry. Po dva týdny tu bude cítit vůně dřeva a čerstvých pilin. Koná se tu totiž devátý ročník sochařského sympozia. Každý den až do příštího pátku 15. července se zde může každý podívat, jak se kmen stromu proměňuje v umělecké dílo.

Zatím začali na svých sochách pracovat pouze dva odvážlivci. Počasí totiž zahájení sochařského sympozia příliš nepřálo. Konečný počet umělců by se ale měl zastavit někde na čísle devět až deset.

Výroba dřevěné sochy se již podstatně liší od dob minulých. Dláta, ruční pily a pilky, hoblíky, to už není vše co dnešní řezbáři používají. V přípravných pracích je vidět motorová pila a později se do dřeva zakousnou i elektrické brusky a další elektrické nářadí.

Příští sobotu se umělci setkají s pozvanými hosty, ale i obyvateli Boleboře, a to od půl čtvrté odpoledne.

Za dva týdny v sobotu dojde na hodnocení soch. Od půl druhé do půl čtvrté je na plánu divácká anketa, vyhlášení nejlepších děl a následné zakončení sympozia.

Kdo nebude mít čas zajet přímo do místa dění, má ještě další množnost vidět konečná díla. Všechny sochy se totiž převezou do atria Střediska kulturních a knihovnických služeb v Chomutově. Tam budou vystaveny od 4. srpna až do 30. září.

První dva odvážlivci začali již v sobotu. Zatím si osahávají materiál


Jaroslav Vodička, Meziboří

Zatím se mu pod rukama proměňuje topol, ale dřevo mu nevyhovuje. „V pondělí přivezou ještě další a kvalitnější kusy, tak doufám, že si něco vyberu,“ říká jeden z prvních účastníků, Jaroslav Vodička. Nejraději by měl pro svou práci dub. To je podle něj nejkvalitnější dřevo, které dlouho vydrží a přečká všechno počasí. „Potřeboval bych také o něco silnější kmen, než zatím mám. Bude tam totiž hlava i s vlasy,“ vysvětluje.

Svůj kmen chce totiž přeměnit v ženu. „Nazval jsem to jaro,“ přibližuje umělec. Až skončí sympozium v Boleboři, přesune se rovnou do Mostu, kde udělá v rámci sochařského sympozia kamene totožnou sochu, z poněkud tvrdšího materiálu. Tohle je tedy pro něj takový trénink.

„Krása ženy je pořád málo zdůrazňovaná a často opomíjená,“ vysvětluje svůj výběr osmdesátiletý sochař. Se sochami žen má již své zkušenosti. „V Mostě jsem dělal sochu z kamene. Nazval jsem ji Píseň písní a představuje ženu s mužem. Kromě toho je i praktická, je v ní zabudovaná lavička.

Zdeněk Vejražka, Otvice

Do práce se mu dostal obrovský kmen lípy. „Pokud ale zítra přivezou ještě něco lepšího, šáhl bych po něčem tvrdším,“ svěřuje se začínající umělec. Před rokem zde měl svou premiéru a jeho dílo skončilo na čtvrtém místě. Za tu dobu se jeho zkušenosti rozvinuly a mohl by pomýšlet na ještě lepší výsledek.

Zatím ještě netuší co se syrovým kusem dřeva bude dělat. „Až budu mít svůj finální kus, budu do něj tři hodiny koukat a něco mi z toho vyleze,“ popisuje své postupy. Předběžnou představu ale už má. „Začnu od hlavy. Chtěl bych udělat nějakou pohádkovou postavu,“ dodává začínající řezbář.
Zdeněk Vejražka zatím pracuje především se dřevem. Kámen zkusil letos poprvé. Podle něj to ale není těžší materiál. „Ve dřevě jdou vidět všechny vrypy po dlátu, kámen se dá lépe vyhladit,“ vysvětluje.

Účastník sympozia je vyučený zámečník. Nyní pracuje na velkorypadle a na výrobu sochy tak bude mít čas jen mezi prací.