Kliknutím zvětšíteKoronavirus se šíří napříč kontinenty, zavírají se hranice, lidé mají strach z budoucnosti. Jaký smysl vidíte v příchodu této mimořádné události?
Jakákoliv lidská nemoc, tím spíše neznámá a zatím nevyléčitelná, vzbuzuje úzkosti v srdci člověka. Je dost možné, že nastanou v blízkých či vzdálenějších příštích týdnech problémy zdravotnické povahy i problémy ekonomické. Nikdo z nás se neumíme na dosud neznámou situaci patřičně připravit. V žádném případě však nikomu nedoporučuji strachovat se, panikařit, propadat hysterii v zemi, kde se dle mého mínění zodpovědní lidé za naše osudy chovají statečně, i když nepopulisticky razantně. Pozitivní smysl této kritické doby vidím v uvědomění si sounáležitosti jednoho s druhým, v dobrovolně zvoleném skromnějším stylu života a v upřímném přiznání si toho, že zdraví je velkým bohatstvím, pro mne Božím darem. Nikoliv samozřejmostí.
Reaguje na situaci katolická církev v ČR jednotně?
Někdo klade větší důraz na bezodkladná, strohá, avšak nutná řešení, jiný nabádá k většímu klidu a rozvaze. Moje stanovisko je poměrně známé. Vydal jsem v posledních dnech už několik prohlášení a pastýřských výzev. Snažím se své spolupracovníky, kněze a jáhny a jejich prostřednictvím jejich farníky, a obyvatele diecézního litoměřického území vybízet přijatelným a laskavým způsobem, aby přijímali vládní nařízení a pokyny s vážností a trpělivostí. Současně velmi zdůrazňuji nutnost duchovně pamatovat na ty, kdo postižené koronavirem ošetřují. Mají můj veliký obdiv!
Vy sám ze svého života určitě pamatujete i horší věci, nebo se pletu?
Musím pravdivě říci, že jsem během svého života nic podobného, co nyní všichni na celém světě zakoušíme, nezažil. Byly vážné nebezpečné časy, kdy nikdo nevěděl, jestli si pro něho nepřijde tajná policie, protože jako katoličtí kněží jsme byli považováni za podvratné živly společnosti, byly opakované povodně, avšak vše se překonalo za cenu nepropadnutí zoufalství a beznaděje.
Co teď doporučujete věřícím?
Dovolil jsem si výzvu pro naši litoměřickou diecézi doplnit o žádost a prosbu mládeži, studujícím dívkám a chlapcům, aby nabídli svou pomoc s hlídáním dětí v domácnostech, kde rodiče musejí odcházet do zaměstnání. Slibuji jim odměnu: zajištění oběda na naše náklady. Hlady je nemůžeme nechat.
Jak se projeví zákaz veřejných akcí na pořádání mší a na jejich podobě?
Jsme v severních Čechách a nedělní bohoslužby v jednotlivých farnostech snadno dodrží počet účastníků do 30. Jinak je nutné mít bohoslužby soukromě. Nouzový stav je vyhlášen na 30 dní a doufám, že se pak situace zlepší. Ono „třicetidenní“ musíme vydržet. Alespoň se nám mše svatá stane vzácnější. Co se týče praktických liturgických pokynů, pak je to výzva k dodržení hygienické zásady podávat proměněné hostie ne do úst komunikantů, ale na jejich ruku.
Blíží se Velikonoce, kdy obvykle kostely bývají plnější než běžně…
O řešení pro Velikonoce, pokud nouzový stav do nich zasáhne, jsem už se svými spolupracovníky jednal. V tom případě by se velikonoční bohoslužby musely konat za zavřenými dveřmi. Věřící lidé by je mohli sledovat díky televizním či rozhlasovým přenosům ze světa. Ostatní by mohli využít dispenze (prominutí, pozn. red.) od povinnosti zúčastnit se bohoslužeb. Takovou dispenz jsem, jako ostatní biskupové, už stejně udělil pro následující neděle.
Co pokládáte v tuto chvíli za důležité v mezilidských vztazích?
Ze všeho nejdůležitější je, aby si v této krizové době byli lidé blízcí. Nesmí přece nikdo zůstat opuštěn, i když hned nemusí být nakažen nebezpečným virem. Důležité je i to, aby se eventuální vstup do karantény chápal jako příležitost si vyzkoušet, co vydržím a jestli vůbec k něčemu jsem. Člověku může určitě prospět i dočasný nedostatek pohodlí, samota, jisté zapomenutí na sebe, disciplína a kázeň. I přijetí a dodržování vyhlášení a opatření ze strany zodpovědných činitelů státu je nyní na místě, neboť tím se i současná epidemie může účinněji překonávat. Jako představitel římskokatolické církve v litoměřické diecézi všechny ujišťuji svou modlitbou, požehnáním a přátelstvím. Neztraťme, prosím, naději!
Mons. Jan Baxant se narodil 8. října 1948 v Karlových Varech. Pochází ze šesti sourozenců. Studoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. Kněžskou službu začínal jako kaplan v Kolíně. V roce 1990 byl jmenován vicerektorem a posléze v roce 1993 rektorem Arcibiskupského kněžského semináře v Praze. V roce 2003 byl jmenován generálním vikářem Diecéze českobudějovické. Papež Benedikt XVI. ho jmenoval novým diecézním biskupem v Litoměřicích v roce 2008.
5
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
