Starší Zdeňka je na ulici už osmnáct let. Stydí se tam ale spát, bezdomovectví vnímá jako stigma. “Spala jsem různě po čekárnách na nádražích a v nemocnici," prozradila. “Prošli jsme tam s přítelem a kamarádem a spali v koupelně. Jen jsme si museli dávat pozor na zřízence,” dodala. Mnohokrát si ustlala také v chodbě paneláku, ale i na záchodech na nádraží nebo nocovala v jedoucím vlaku. Hygienu odbývala například na záchodcích v Kauflandu nebo v létě na Kamencovém jezeře.

Raději by bydlela v bytě, nedokáže ale shromáždit dost peněz. Na ulici se dostala, když následovala svého přítele do Francie, Holandska a Velké Británie. “Říkal, poznáš cizinu,” zmínila. Po rozpadu vztahu se Zdeňka vrátila do Chomutova, kde chtěla bydlet u maminky. Ta ale mezitím zemřela a na bytě vázl dluh. Nastěhovat se nemohla ani k dceři, protože má svou rodinu. Snažila se tedy přebývat u různých známých v Mostě, což se jí ovšem mohlo stát osudným. "Přítel kamarádky na mě vzal nůž," posteskla si. “Dal mi ho na krk, že mě podřeže. Měla jsem strach, ale nakonec se mi podařilo utéct,” popsala drobná žena.

Tři roky je bez domova takřka dohola vystříhaná Petra. I ona je útlá a má špatné zuby. Venku spala mnohokrát. “Exmanžel mě vyhodil z bytu po tom, co nám vzala sociálka děti. Řekl, že už tam nemám co dělat, já ale neměla kam jít," vylíčila máma čtyř dětí. “Ten den jsem bloudila po městě. Pak jsem se vydala do lesa a zůstala tam v bunkru někde mezi Chomutovem a Jirkovem. Přes den jsem byla ve fabrice, vyráběla tam autodíly, a na noc jsem chodila do lesa. Nikdo to nesměl zjistit, jinak by se se mnou nepárali a vyhodili by mě,” dodala.

Světlo Kadaň shání peníze na výlety, díky kterým se děti na chvíli dostanou z vyloučených lokalit.
Sbírka pro "děti ulice”. Kadaňské Světlo je chce vzít na ziplajnu a výlety

Práci si přesto neudržela. Na čas se pak přesunula do Teplic, kde žije její maminka, která má v péči jednu z dcer. I tam žila na ulici. Ve spacáku, zabalená v dece a nepromokavé plachtě si zvykla spát na rampách u obchodů. “Spacák a teplé oblečení jsou to hlavní. Přes den se zahřejete, chodíte po městě a škemráte o peníze a jídlo. Noci jsou ale opravdu chladné, ať je zima nebo léto,” zmínila, co je v životě bezdomovce klíčové.

Kvůli chladným nocím se bezdomovci snaží včas si zabrat místo v noclehárně. Ta je v Chomutově mezi hřbitovem a nemocnicí. Kromě toho, že je tlak na místa, musí být schopní zaplatit 50 korun za nocleh, sprchu a další služby.

“Když si je nevyžebrají nebo se jim nepovede odnést do sběrny dost šrotu a papíru, zůstávají venku. Letos je zima dobrá. Teplá. Před dvěma lety, když jsem zrovna byla na ulici, ale udeřily největší mrazy a hodně mých kamarádů normálně umrzlo, protože neměli spacák a deku,” vylíčila Petra.

Lidé bez domova jsou také snadným cílem pro násilníky. Petra tak v Chomutově zažila útok. “Napadlo mě pět puberťáků na Kamenné. Měli nůž a chtěli peníze. Pomohli mi kamarádi bezdomovci," dodala.

Petra je ráda, že může v zimě přebývat v noclehárně v Chomutově.Petra je ráda, že může v zimě přebývat v noclehárně v Chomutově.Zdroj: Deník/Miroslava Šebestová

Petra se Zdeňkou využívají služeb chomutovské noclehárny s denním nízkoprahovým centrem, kde je možné dostat zdarma snídani, kolem oběda horkou polévku a je možné zůstat tam v teple, namísto toho, aby lidé bez přístřeší bloumali centrem. Obě tam jsou spokojené. “Jsme skromné, nic nepotřebujeme. Stačí nám kafíčko, cigareta a pokec,” usmála se starší Zdeňka. Alkoholu ani drogám prý neholdují, ačkoli Petra přiznala, že byla závislá na obojím.

Noclehárnu s nízkoprahem spravuje obecně prospěšná společnost K srdci klíč pod vedením Hany Pitterlingové. Ta oceňuje, že se v Chomutově před dvěma lety vybudovala i ložnice pro ženy. Její kapacita jsou dvě místa, muži jich mají deset.

“Dvě místa pro ženy jsou ale tak akorát, protože o noclehárnu nemají takový zájem. Je to pro ně krajní možnost,” nastínila Pitterlingová. “Jsou ale opravdu ohrožené, protože přes zimu berou nabídky jít někam do bytu, do soukromí, i když vědí, že je tam nečeká nic dobrého. Přes tu zimu se ale nějak zatnou a vydrží,” doplnila.

Místa v noclehárně bývají většinu roku obsazená. V nízkoprahu mají bezdomovci možnost se osprchovat, vyprat si tam prádlo a k využití mají sociální šatník. Dochází tam sociální pracovnice, která jim pomáhá vyřídit doklady a peněžní dávky.