Petr je v centru poprvé, nevyužil ani zdejší noclehárnu. Zatím nemusí. „Spíme v garáži u známého, který je na tom podobně jako my. Máme tam elektriku a přímotopy, takže takhle nějak,“ popisuje zimní azyl, kde tráví noci on i jeho družka Jarmila. Obě jména jsou pozměněná, protože s ohledem na své rodiny nechtěli zveřejnit pravá.

Na noc se Petr zavrtává do spacího pytle do minus 17 stupňů Celsia. Spí ale na zemi vedle vrat, kterými dovnitř táhne. „Spaní je docela v pohodě, akorát že vstáváte do zimy,“ poznamenává. „Jsme šťastlivci, že v garáži můžeme být,“ přidává se jeho družka. Má za sebou patnáct let zkušeností se spaním ve stanu, kde nocovala i za nejhorších mrazů. Možnost pobýt v chráněném prostředí tak uvítala.

Zato noclehárnu ještě nikdy nevyužila, denní centrum jen dvakrát. Proč? „Je to pro mě ostuda. Nechci křičet do světa, že jsem bezdomovec. Dnes mě sem dostalo jen to, že jsou hrozné mrazy a chci, aby se přítel ohřál,“ prozrazuje.

Petra teprve v říjnu pustili z vězení. Našel si práci i bydlení v Klášterci nad Ohří. „Pak přišla výplata, ale tím, že užívám drogy, jsem to neubrzdil a skončil takhle,“ říká otevřeně. Podle svých slov je na pervitinu, Jarmila je na tom stejně.

Záchranáři a policie pomáhají studentům a pracovníkům fakulty v Praze po střeleckém útoku.
Mezi postřelenými je má dcera, řekl poslanec Richter z Kadaně. Kritizuje policii

Zdá se, že do mrazu jsou solidně oblečení. Petr má ale jen lehké sportovní boty, ve kterých je pobyt venku utrpení. Právě boty jsou ale otázkou přežití. Jinak hrozí takzvaná zákopová noha. Je to onemocnění způsobené dlouhodobým působením chladu, které může skončit i poškozením nervů a odumřením tkáně. Trpěli na něj vojáci v zákopech a zrovna tak trápí i bezdomovce. Tyto problémy už Petr zažil. Bylo to ještě před nástupem do vězení, kdy se rok potuloval a nemoc si uhnal během dlouhých dešťů. Omrzliny naštěstí ještě nikdy neměl. Jarmila ano. „Já to zažila. Ty omrzliny cítím ještě dnes,“ pokyvuje hlavou.

Přes den se oba snaží ohřát třeba na nádraží nebo v obchodních centrech. Vydělávají si sběrem šrotu, k žebrání by se prý nesnížili.

Stejně tak i třetí z nich, říkejme mu Tomáš. „Šrotem vydělám dost, třeba sedm set,“ pochlubí se. „Jenže to není nic stabilního. Jeden den máte, druhý den ne,“ říká, zatímco boří lžičku do islandského tvarohu Skyr. Venku spí za každého počasí už deset let. Nevypadá na to. Má pěknou prošívanou bundu a celkově je slušně oblečený. Stejně jako Jarmila ale mluví o dlouhodobém stanování za nemocnicí, na nákladovém nádraží a v jiných okrajových částech města.

Kamencové jezero v Chomutově.
Kamencové jezero získá záložní přívod vody. Potrubní systém spustí na jaře

Bezpečné to není, a to hlavně kvůli lidem. Trojice vypráví o napadání civilisty – hlavně výrostky a také narkomany. „Když nemaj na drogy, tahaj to z těch slabších. Z těch, na který si myslí, že si můžou dovolit,“ vysvětluje Petr.

Tomáš zažil noční útok, když spal s dalším známým ve stanu. „Někdo nás začal přes stan mlátit tyčí. Roztrhl ho. Já řval bolestí a strachy. Vyskočil jsem a jen tak bosý jsem utíkal pryč ani jsem nekoukal, co ten druhej. Chodil jsem bez bot a vrátil se, až když jsem sehnal víc lidí,“ popisuje.

Klínovec, středa 10. ledna, dopoledne.
OBRAZEM: Sníh, lyže a modrá obloha. Klínovec láká, podívejte se

Všichni tři prý vidí určité šance, že by se mohli vrátit do normálního života. Nemluví o nich ale zcela přesvědčivě, ačkoli jsou všichni ve věku od třiceti do čtyřiceti let a práci by mohli získat. Petr má prý rozjednané zaměstnání i bydlení. Jarmila si nedávno přes agenturu našla místo ve fabrice v Německu, vše ale skončilo na tom, že pro ni nebylo ubytování. V Česku prý jako dělnice práci nenachází, protože ji nechtějí kvůli onemocnění srdce.

Nízkoprahové denní centrum pro osoby bez přístřeší a také noclehárnu v Chomutově vede obecně prospěšná společnost K srdci klíč. V těchto dnech má plno.

„Noclehárna je plně obsazená a denní centrum v průměru navštěvuje 25 lidí,“ potvrzuje vedoucí služby Hana Pitterlingová. „Dopoledne nabízíme horký čaj, pečivo a třeba jogurt a po polední přestávce máme horkou polévku a pečivo,“ dodává. Lidé se tam mohou ohřát, umýt se, vyprat si.

Kdyby došla volná lůžka v noclehárně, ještě je tu „židle“. To znamená, že příchozí může do rána zůstat v kuchyňce, kde má čaj, polévku a může se prohřát ve sprše.

Ilustrační foto
Nenávistný komentář po střelbě na pražské škole napsal mladík z Chomutovska

Noclehárnu pro lidi bez domova provozuje také Armáda spásy v Jirkově, ta však měla minulou noc poloprázdno. Z deseti lůžek jich bylo obsazeno jen pět. I tady mají program „volných židlí“. V azylovém domě, kde je kapacita 28 míst pro dlouhodobější ubytovávání, je osmnáct lidí a noví dva se aktuálně hlásí.

V obou zařízeních shodně mluví o určitém paradoxu. Větší zájem o ubytování bývá spíše v létě než v zimě. „Vysvětlujeme si to tak, že v zimě se najde více lidí, kterým se jejich známých zželí a vezmou je na byt,“ uvádí ředitelka Centra sociálních služeb v Jirkově Zuzana Horčíková.

Mohlo by vás zajímat: Maringotka Kludských bude mít v Jirkově skleněný „dům“. Dražší než ona

Zdroj: Deník/Miroslava Šebestová