Pec byla postavena podle barokní předlohy veřejné obecní pece, a to postaru. Tedy z pálených cihel a bez použití šamotu. „Naše pec je z přelomu 17. a 18. století,” uvedl hlavní vedoucí turistického oddílu mládeže Jiří Černer. „Tyto pece se stavěly v malých vesnicích, kde si chudí lidé nepekli chleba doma, ale ve venkovních obecních pecích,” nastínil.

Zajímavostí je, že nemá komín, jen čelní dvířka, kterými se topí, vymetá a sází chleba. Pec stojí v zahradě místního sídla Asociace turistického oddílu mládeže, které je hned vedle volnočasového Paraplíčka.

Kuriozní je, že stavbu nevedl žádný odborník. Pustili se do ní sami turisté, to znamená kolem třiceti dětí do patnácti let pod taktovkou oddílového vedoucího. K ruce měli jen odbornou příručku mistra kamnáře. Se složitějšími částmi pomáhalo i pár rodičů členů oddílu.

close Pec postavili Tomíci pod vedením oddílového vedoucího info Zdroj: se svolením A-TOM zoom_in

Proč se vlastně dali do tak náročného úkolu? „Když jsme loni pořádali letní tábor, celou dobu jsme si tam pekli vlastní chleby, protože jsme je nechtěli kupovat v pekárně. Za dva týdny jsme jich zvládli přes sto. Děti se to naučily, umějí umíchat těsto samy bez pomoci,” vyzdvihl Černer, jaké nové schopnosti jeho svěřenci získali. „Když jsme se pak vrátili, uvědomil jsem si, že ta činnost zůstala na táboře. Říkal jsem si, že by se to mělo chytit i doma a přemýšlel, jak na to, aby to šlo zde a ve větším měřítku. A tak nás napadlo postavit si vlastní pec,” vylíčil.

Jako materiál mladí turisté využili darované cihly z bouraného domu v Hoře Sv. Kateřiny, které pocházejí z roku 1900. Stavba začala loni v září a po zimní přestávce pokračovala od března do léta. Pro děti to bylo dobrodružství.

„Stavět pec bylo těžké, určitě mám nějaké svaly. Bylo to ale dobré,” zmínila s úsměvem patnáctiletá členka oddílu Michaela. „Mě asi nejvíc bavilo omítání pece, protože mi to šlo nejlíp,” zamyslela se patnáctiletá Viktorie. „Zkusila jsem první rohlík a housku a chutnaly mi. Byly trochu víc opečené, ale dobré,” zasmála se nad výsledkem zkušebního pečení.

Oddíl by teď rád rozjel veřejná pečení, kterých se může účastnit kdokoli. Jen se musí předem přihlásit do pořadníku. „Je to proto, že pec nevydrží natopená věčně. Při první várce upečeme kolem třiceti bochníků a pokud to půjde, otočíme i druhou várku,” přislíbil oddílový vedoucí.

První pečení se uskuteční 26. srpna od 12 hodin. Jako první půjdou na řadu pizzy, díky kterým se pec zchladí na teplotu vhodnou pro pečení chleba. Příchozí si budou moct těsto připravit spolu se členy oddílu na místě, anebo si ho přinést z domova. Akce bude bezplatná, finanční dary jsou ale vítané. Pomohly by s úhradou mouky a hlavně dřeva, jehož se jednorázově spotřebuje kolem šedesáti kilogramů.

Další veřejná pečení by se mohla opakovat každý měsíc, záleží jen, jak se akce v Jirkově uchytí.

Tomíci zároveň hledají partnery, kteří jim pomohou s financováním akce, pořádáním i s jejím šířením mezi lidi.

Jak se v takové peci dělá chleba
Pec se nejprve takzvaně natopí. Oheň se rozdělává v přední části pece a jakmile se rozhoří, dřevo se pohrabáčem přesune do její zadní části. Natápění trvá přibližně šest hodin. Ideální je začít pozdě večer. Druhý den pak může začít zaděláním kvásku a chlebového těsta, které má čas vykynout. Jakmile dřevo v peci dohoří, veškerý popel se hrablem vysype ven a pec se vymete. Nejvyšší teplota, na jakou se pec vytápí, dosahuje zhruba 500 stupňů Celsia, na pečení chleba je ale potřeba, aby přirozeně klesla na 300 až 250 stupňů. Vykynuté bochníky se dovnitř sázejí dřevěnou lopatou na chleba. S její pomocí se také vybírají.