„Dělám to, protože mi nic jiného nezbývá,“ pokrčila rameny Věra K., která spolu s ostatními uklízela posyp z drobných kamínků na chomutovském náměstí 1. máje. „Tedy není to nic moc, být tu na očích s koštětem a ještě v té vestě. Ale je mi 55 let a ve svém věku nemůžu najít jinou práci,“ říká smířeně někdejší pracovnice pekáren. Uklízet město chodí pravidelně skoro rok.
Další pracovník si šel své hodiny ve veřejné službě odpracovat poprvé. „Není to dobrý,“ plaše se ohlížel, jestli nejde kolem někdo ze známých. „Aspoň že z toho bude nějaká koruna,“ uklidňoval sám sebe. Ve veřejné službě pracují lidé odkázáni na existenční minimum, čili pobírají jen 2020 Kč. Pokud si odpracují třicet hodin týdně, získají na dávkách dalších 1659 Kč. Celá skupinka pěti lidí se držela pohromadě a klopila hlavy.
Právě pocit studu zřejmě stojí za takřka poloviční fluktuací. „Padesát procent lidí se neustále obměňuje. Stálých lidí, kteří tu jsou od začátku, je snad jen čtyřicet,“ potvrdil Miroslav Šulta z Technických služeb (TS). „Za ty, co nepřijdou, nám město vždy pošle nové,“ dodal.
V Klášterci mají o něco lepší zkušenost s pracovní morálkou dávkařů. „Nechodí asi čtvrtina z nich,“ uvedla tajemnice Lenka Antolová. „Ti, kteří docházejí, často nemají výkony člověka zvyklého pracovat. Někteří obyvatelé si stěžovali, že je viděli, jak za sebou pouze vláčí pytle na odpad,“ dodala tajemnice. Institut veřejné služby ale přesto vidí jako potřebný a užitečný. „Jsme za něj rádi. Myslíme si, že pomůže, aby dávkaři utužili své pracovní návyky,“ věří.
Nakonec je to v ulicích vidět. V zimě odklízejí sníh z chodníků a po oblevě nepořádek po zimě. Jen v Chomutově denně vysbírají na pět metráků odpadků. V některých lokalitách mohou dělat „rajóny“ každý den. To platí například pro městský park, okolí Chomutovky a ulici Na Příkopech. Za krátko to tam vypadá, jako by tam úklidová četa ani nevkročila. Práce probíhají také na sídlištích.
Další paradox našeho sociálního systému. Práce pro město, kterou by měli odvádět dávkaři, funguje jen na ty poctivé. Ne na flákače, co dávky zneužívají, co stát sajou, nepracují a nikdy pracovat nebudou. Ti se válí doma. Že přijdou o pár stovek, když nevezmou do ruky koště? To je jim jedno, zřejmě někde pracují načerno a když bude chybět, něco prostě ukradnou.
Oranžové vesty musí obléct ti, co pracovat chtějí, peníze z dávek opravdu potřebují a nechtějí obcházet zákon prací načerno nebo tahat kárky s ukradeným šrotem.
A zatímco tihle trnou, jestli je s lopatou neuvidí známí, flákači vymetají herny, halasně se baví a jsou vysmátí. Je hloupé, že poctiví se musí stydět a nepoctiví se jim (a nám všem) smějí.
