OČIMA DĚTÍ: Alexandra Štejnarová (12): Svého tátu bráním!

Nechtěli jsme tenhle nový seriál začínat politikem. Jenže je o dětech a ty rozhodly za nás. A upovídaná Alexandra Štejnarová se nakonec ukázala pro start rubriky nejlepší kandidátkou. Nejdřív si neuměla představit, co o svém tátovi bude říkat. „Má černé vlasy a hnědé oči?" vtipkovala. Pak se ale rozpovídala. Její táta, starosta Jirkova Radek Štejnar, u rozhovoru byl. Ale nezasahoval do něj, jen dvakrát napověděl slovo, na které si nemohla vzpomenout…

Takže jak vidí starostu Jirkova jeho dvanáctiletá dcera?

Asi víš, co tvůj táta dělá, že?
Jo. Táta je starosta (smích).

Směješ se a krčíš rameny, jako kdybys z toho nebyla úplně nadšená…
Ne, mně to nevadí. Jsem ráda, že má tuhle práci. Ale zase o ní doma furt mluví jako co ho štve nebo co musí změnit, že někdo něco udělal špatně a tak. To slyšíme doma pořád.

Rozčiluje se kvůli práci doma?
Záleží na tom, co se ten den stane. Když se něco pokazí, tak je naštvaný, třeba že mu nějaká firma řekla, že to bude teď a ono to ještě není… Jindy přijde spokojený, že už je to v pořádku. Takže jak kdy.

Jak myslíš, že lidé v Jirkově tvého tátu vnímají? Přeci jen starosta se nemůže zalíbit všem…
Někteří spolužáci ve škole říkali, že jak se opravilo náměstí, tak předtím to bylo lepší nebo že město moc utrácí. Ale táta to myslel dobře, že udělá něco pro město. Aby na něj mělo památku (smích).

A znáš nějaké lidi, kteří tvého tátu jako starostu nemají rádi?
Neznám. Nebo třeba možná jo, ale nevím o tom.

A když někdo z tvých spolužáků přijde a říká, že tvůj táta nebo město udělalo něco špatně bráníš ho nebo jen pokrčíš rameny, ať si každý myslí, co chce?
To ne, já tátu bráním! (smích)

Vážně? A jak?
Třeba posledně jsme řešili, že prý město hrozně utrácí. A já říkám ono neutrácí, ale má teď nějaké peníze, tak je dá na nějakou určitou věc, aby se město opravilo.

Myslíš investice? Jako že se peníze „neprojí"?
No. Že to nejde na nějaké kraviny, ale na dobrou věc.

Co se ti v Jirkově líbí, o co se město zasloužilo? Hodně se kritizovalo náměstí…
Mně se třeba nové náměstí líbí. Jenom jsme se divili, že tam jsou ty schody.

A je něco, co se ti naopak nelíbí? Řekla jsi někdy tátovi „ježiši, co jste to tady udělali"?
To ne, spíš je škoda, že neopravili kostel. Ale táta mi říkal, že nemůžou. Šli jsme a náměstí bylo opravené, čisté a kostel div že nepadal. Táta by ho prý opravil, ale nemůže, protože není města.

Prozraď  - když jdete společně někam na akci, upozorňuje tě táta třeba, aby ses slušně chovala nebo oblékla? Přece jenom jsi dcera starosty, tak abys mu neudělala ostudu…
Tak do oblíkání se mi neplete (smích)…

close zoom_in A s tím chováním?
Připomíná mi, abych pozdravila, abych se chovala slušně a nepřišla někam jako nějaká rozcapená tentonoc… Což já být umím (smích). Hlavně asi nechce, abych měla nějaký průšvih, který by musel řešit třeba i ředitel školy, aby táta neměl nějaký problém.

A chodíš na akce radši s tátou, i když tam jde jako starosta, nebo s kamarádkami?
Třeba na rozsvícení stromku jdu radši s kamarádkami. My tam děláme kraviny a běháme a táta tam mluví uprostřed pódia (předvádí ho a směje se). Ale zase když jdeme třeba na Červený hrádek, tak chodím často s tátou. I když je starosta. Táta je táta, ať dělá co chce.

Umíš si představit, že by táta dělal něco jiného než starostu?
To si teď představit neumím. Ale mně by to bylo asi jedno. Já to beru tak, že má teď prostě nějaké zaměstnání…

Ale starosta města, to je přece něco, ne?
Ani ne.

Jak to?
Nevím, já to beru prostě jako běžné zaměstnání. A moje kamarádky kolem taky. My ještě politiku neřešíme, takže nás to nějak moc nezajímá.

Ale můžeš se díky tátovi dostat třeba i ke slavnějším lidem. Využíváš toho?
No, to někdy jo. Třeba když je tu někdo známější a já vím, že táta za ním potom jde, tak ho prosím, aby mi přinesl třeba aspoň podpis. Ať mám něco navíc.

A přinese?
Jo, přinese. Třeba fotku s podpisem tý kapely… Ju… Ju… (Uriah Heep napoví táta). Jo. A teď tu prý bude Zeman. Tati, můžu tam s tebou?

Ty bys chtěla vidět Miloše Zemana?
No, chci vidět prezidenta.

Umíš si představit, že by táta šel do vyšší politiky? Že by byl třeba poslanec nebo senátor?
No to si zase představuju, že je v televizi a říkají o něm, co udělal špatně nebo dobře. Asi by mi to nevadilo, ale nesměl by se do ničeho zamotat.

Do čeho konkrétně?
Já nevím, třeba… Jak se to říká? Jako že by měl hodně peněz a oni by si mysleli, že je někde ukradl nebo tak (smích).

Takže si umíš představit, že by tvůj táta byl v Praze nebo třeba v Bruselu?
To bych tam musela bydlet s ním.

To bys chtěla?
Jo, já bych byla vedoucí… vedoucí kanceláře!

A to bys zvládla?
Já zvládnu všechno (smích).