Je středa, devět hodin ráno. Parkoviště podél „třináctky“ na Kamenné ožívá. Po asfaltu se loudá hlouček dospělých Rómů. Jsou příliš nalehko, aby směřovali do práce. Zacházejí do jednoho ze vchodů.

„Přijďte za hodinu. Pravidelně vysedávají před vchodem a popíjejí kafíčko. Bývá tam snad celý barák,“ komentuje s trpkým úsměvem Jakub Kuchár, který tu venčí psa. „Bylo by fajn, kdyby se dali do kupy a chodili do práce,“ přeje si.

Právě v tomto bodě by mohla pomoci Agentura pro sociální začleňování, která od minulého týdne působí i v Chomutově. Deník se vydal na Kamennou, Písečnou a Dukelskou zjistit, co o ní lidé vědí a co od ní čekají. Ať už Rómové nebo „bílá“ většina.

Na sídlištích oslovil sedm obyvatel. Jejich výpovědi se shodovaly v tom, že by si v okolí svého bydliště přáli zklidnění a větší pořádek.
„Třicet let bydlím na Písečné – tedy od doby, kdy se sídliště stavělo. Žili tam slušní lidé. Teprve před šesti, sedmi lety se to začalo rapidně horšit, protože se sem nastěhovali Rómové ze Slovenska a z Chánova,“ říká Monika R. „Vadí mi, že to město nepodchytilo včas. Teď to musí zachraňovat Agentura. Chci vidět, co zmůže,“ zlobí se.

„Jestli se postará o to, aby Rómové dbali o pořádek, práci a slušnost, bylo by to fajn,“ přemítá nahlas jedna z obyvatelek z Kamenné. Jméno nechce prozradit. „Jako kdybych to rozhlásila tlampačem a já nechci dostat přes ústa,“ rezolutně dodává. „Už takhle je tu dost potíží. Romští kluci nám do oken házejí syrová vejce a na ulici nadávají do starých gádžovek. Další nadávky ani nebudu jmenovat. Stačilo, abych venčila psa a šestnáctiletý Róm, který projížděl na kole, mě jen tak praštil rukou. Udělal to tak třikrát,“ rozhořčeně dokresluje.

O tom, čeho chce Agentura docílit, měli všichni oslovení spíše matné povědomí, stejně jako Rómové, kterých se jejich práce bude v pozitivním slova smyslu dotýkat.

„Není dobře, že sem Agentura jde,“ vrtěla hlavou starší Rómka, která s dítětem v náručí procházela Kamennou. Po vysvětlení, co od ní může čekat trochu změnila názor. „Moje rodina ji nepotřebuje a práci nehledáme. Manžel je stejně v invalidním,“ měla se rychle k odchodu.

Na Dukelské jsou obeznámeni o něco lépe. Tam ale vládne jiná situace, protože je na tuto lokalitu plně zaměřená pozornost. O dohled a pravidelný přísun informací se tam stará terénní sociální pracovník Člověka v tísni Jan Šipoš. Přestože je na sídlištích častým jevem, že Rómové nepracují, ani nechtějí, při reportáži v Dukelské jsme narazili na pravý opak.

„Byl bych rád, kdybych dostal normální práci na dobu neurčitou,“ přál si Josef Redai. Kvalifikaci má. Vyučený je jako strojník zemědělské výroby a rekvalifikoval se na truhláře. Přesto o práci nezavadil skoro tři roky. Přizvukovali mu další dva sousedé, zvyklí na odmítání zaměstnavateli.

Ačkoli chce Agentura pomoci se odstěhovat Rómům a chudým ze sociálně vyloučených lokalit, jako je Dukelská, Redaiovi jeho adresa vyhovuje. „Dá se tu žít. Jsou tu nízké poplatky, takže jsme schopní splácet dluhy, což by v bytě v paneláku nešlo,“ míní. „Jde jen o to, udržovat si to tu čisté a na slušné úrovni.“ Sám se o to snaží, protože se s dalšími čtrnácti sousedy zapojil do veřejně prospěšných prací. Malují stěny uvnitř domu, natírají zábradlí a v době našeho příchodu míchali vápno na nátěry podezdívky.

Pochopitelně ne všichni obyvatelé Dukelské jsou takto uvědomělí. „Ne všem je jasné, že to bez práce nejde,“ přisvědčil Šipoš. „Jestli si to dotyční vybrali jako svou cestu, pak ale nemohou nic zvláštního čekat,“ dodává. Přítomnost Agentury pro sociálně vyloučené lokality si pochvaluje. „Zásadní je, že se bude na těchto problematických místech pracovat lépe. Snáze se všichni domluví,“ dodává Šipoš. Agentura má totiž za cíl spojit a zastřešit snahu všech organizací, které mají vlastní projekty zacílené na chudé a Rómy. „V některých případech jsou zdvojené, jinde chybí. Není tu návaznost nebo scházejí peníze. Obojí by měla zprostředkovat Agentura,“ vysvětlila lokální konzultantka Barbora Šolková.