Česká umělecká přizpůsobivost

Všeho schopného Jirotkova románového komorníka Saturnina přivezli do Litvínova herci Západočeského divadla v Chebu. Představení pojal scenárista a režisér Pavel Gejguš jazykově, herecky i výpravou v rozmarném stylu romantických filmových komedií třicátých let. Saturnin se v podání Petra Batěka typicky česky vymkl z podřízené role do nároku na hlavního hybatele všeho dění a zároveň chameleona bizarními převleky a prohlášeními vždy dokonale přizpůsobeného na jakoukoli situaci. České i německé publikum se, každé po svém, dobře bavilo.

Náboženství a násilí

Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem vstoupilo do mezinárodní přehlídky svou unikátní inscenací taneční tragédie Gajané od arménského skladatele Arama Chačaturjana světoznámého hlavně svým Šavlovým tancem. Velmi emotivní orientální příběh a nesmírně temperamentní hudbu inspirované skladatelovým rodným Kavkazem využil ústecký choreograf Vladimír Nečas k naléhavě aktuální výpovědi o brutálním zneužití náboženství k násilí a soukromé mocenské zvůli.

Všudypřítomné samopaly, maskovací vojenské uniformy a okázalé hromadné „modlitby“ zde rámují životy a lásku obyčejných lidí toužících po obyčejném štěstí. Pravé božství se nakonec projeví v lásce a oběti Gajané pokládající dobrovolně vlastní život pro záchranu milovaného člověka. Fyzicky a tanečně velmi zdatný ústecký baletní soubor si tímto vášnivým představením sáhl na hranice svých možností.

Co mohu světu dát?

Téma zachraňující oběti měla i půvabná dětská opera Ponořené město od současné německé skladatelky Violety Dinescu na libreto Jutty Schubertové provedená v Litvínově. Výzvy představit českým dětem současnou německou operu se hudebníci a pěvci z Divadla Plauen-Zwickau vedení režisérem Stefanem Wolframem a dirigentem Tobiasem Engelim zhostili obdivuhodně - svými skvostnými, suverénními výkony vtáhli malé i velké diváky do fascinující hry obrazů a zvuků moře, ptáků, větru i lidského tázání po tom, jak nejlépe prospět světu ponořenému do temnoty.

Něžností proti křiku

Vytříbeností jazyka, hravou výpravou a vynikajícím herectvím zaujaly něžné a dnes již vzácně neukřičené dětské klauniády Dva střevíčky pro Popelku a Květinové děti v podání loutkoherců Terezy Karáskové a Tomáše Alferiho z Divadla rozmanitostí v Mostě a Marie-Luisy Müllerové z Německo-lužickosrbského lidového divadla v Budyšíně. Mostečtí s německou grimmovskou klasikou o Popelce excelovali před plným litvínovským náměstím a Budyšínští nádhernou květinovou poetikou okouzlili zcela komorně děti usazené přímo na jevišti litvínovského divadla.

Děti hrají dětem

Jedinečným a velmi vydařeným experimentem bylo vystoupení divadla teenagerů Burattino z německého Stollbergu pro jejich vrstevníky z litvínovských škol, a to s jevištní dramatizací české filmové pohádky Princezna ze mlejna. Divadelníci z Freibergu oslovili zase mládež v Mostě velmi nápaditým jevištním nastudováním německých lidových písní o zvířatech Liško, ty jsi ukradla husu.

Litvínovský soubor přispěl do přehlídky vlastními muzikálovými dramatizacemi Dumasových Tří mušketýrů a francouzské pohádky Kráska a netvor v režii Jurije Galina. I německá část publika si díky notorické znalosti těchto tradičních témat skvěle užila velmi nakažlivé divadelní nadšení Litvínovských.

Divadelní osvobození

Mimořádně působivé sólové taneční představení od Sebastiana Eilerse „Můj prasečí život“ přivezla do Litvínova charismatická Steffi Sembdnerová z divadla Theater! v Görlitz. Rafinovanou kombinací tance, hudby a videoprojekcí, známou u nás z pražské Laterny magiky, položila divákům strhujícím pohybovým příběhem osvobozující otázky: Proč se necháme svým okolím manipulovat a připravovat o svou Bohem danou jedinečnost? Proč si vlastně děláme něco z toho, co si o nás myslí druzí?

Vnitřně osvobozující a nejen jazykové bariéry bořící byl celý letošní Česko-saský divadelní podzim. Svou odvahou experimentovat, nadšením i nepřehlédnutelným duchovním rozměrem překračujícím umělé národní i kulturní hranice uprostřed Evropy pozoruhodně přispěl ke vzájemnému obohacení regionálních divadelních scén i publika.

Zpracoval Tomáš Kábrt a Lída Veselá