Putování cvikovskou Kalvárií

Návrší se až do roku 1728 jmenovalo Lískový vrch (Nüssebergel). V červnu toho roku se zde usadil punčochář Johann Franz Richter, který získal povolení k výstavbě poustevny a spolu s Florianem Friedrichem začal budovat poutní místo. O Velikonocích roku 1729 vztyčili na skalnatém vrcholku tři kříže, u nichž byly poprvé předváděny pašijové hry o utrpení Páně. Později se pašije hrály na náměstí ve Cvikově, odkud se na paměť ukřižování Ježíše Krista vynášely na vrchol kopce velké dřevěné kříže.

V dubnu roku 1730 byla zahájena stavba kamenného Božího hrobu, nad nímž byla postavena dřevěná stříška s podloubím a dokončená kaple byla vysvěcena 24. července 1735. Cesta ke kapli postupně získala ráz křížové cesty. Mezi lety 1700 až 1747 byly postaveny kapličky se zastaveními Ježíšova utrpení vymalovanými na plátně.

Cvikovský děkan Ignaz Jaksch roku 1797 pašijová představení ve Cvikově zrušil, ale spolu s obyvateli města se postavil za zachování Kalvárie. Podle konečného rozhodnutí z roku 1805 se měla křížová cesta nově zřídit ve cvikovském kostele, kapličky na Kalvárii měly být ponechány osudu a nesměly se opravovat. Dřevěná kaple Božího hrobu stála do roku 1845, kdy byla na jejím místě z dobročinných darů postavena nová kamenná kaple, vysvěcená 24. října 1847. Na jejím oltáři byl umístěn obraz Snímání z kříže, namalovaný podle Rubense. V roce 1883 byla kaple Kalváriovým spolkem renovována a v témže roce byla kolem cesty vysázena lipová alej.

Kapličky křížové cesty postupně zchátraly a v roce 1890 stály už jen čtyři. Koncem 19. století bylo ale z dobročinných příspěvků vystavěno 14 nových kamenných kapliček. V jejich zasklených výklencích byly umístěny umělecky vyřezávané dřevěné obrazy od mnichovské firmy Meyer a v říjnu roku 1900 byly kapličky vysvěceny představeným kapucínského kláštera v Rumburku.

Na vrcholové skále za kaplí Božího hrobu byla upravena malá plošinka, na níž stál kamenný sloup se železným křížem z roku 1830, obklopený sochami Panny Marie, sv. Jana Evangelisty a sv. Maří Magdalény z 1. poloviny 19. století. Na plošině bylo také několik laviček s krásným výhledem na Cvikov a jeho okolí.

V roce 1923 byl v lesíku za kaplí upraven a 14. října slavnostně posvěcen „Háj hrdinů“, věnovaný obětem 1. světové války. Na kamenech mezi vysázenými rododendrony bylo umístěno více než sto bronzových tabulek se jmény padlých a o výročních dnech se sem konaly průvody spojené s pobožnostmi.

Po druhé světové válce se už o Kalvárii nikdo nestaral a ponechána času i vandalům postupně chátrala. Teprve po roce 1991 ji cvikovský městský úřad nechal opět zrenovovat. Vrcholová kaple Božího hrobu byla opravena, ale uvnitř je prázdná. Ze soch na skále zůstala už jen sv. Maří Magdalena a Panna Marie s uraženou hlavou. Socha sv. Jana Evangelisty byla ukradena.