Jeho dramatická minulost je spojena více než cokoli jiného se smutnou historií celého města, které se na konci druhé světové války stalo evropskou Hirošimou. Vedle obětí tisíců lidí také Chrám Panny Marie tehdy zasáhlo bombardování a musel být složitě obnoven do dnešní podoby.

Sbírka na opravu

První kámen budoucího svatostánku byl položen roku 1726 dle návrhu mistra německého barokního stavitelství George Bähra. Vytyčeného cíle dosáhli po Bährově smrti jeho následovníci o osmnáct let později a zejména díky nápadné zvonovité střeše tak výrazně obohatili siluetu Drážďan.

Do druhé světové války kostel přečkal bez úhony a naplňoval své poslání, pak však ale přišla pohroma. Spojenecké letectvo zaútočilo 13. února 1945 na Drážďany a zasypalo jejich ulice tunami bomb, po kterých zbyly z mistrovských barokních staveb jen sutiny.

Frauenkirche nálet přežil, jeho statika byla ale citelně oslabena a stavba po dvou dnech vzdoru nakonec nevydržela.

Dlouhá léta trvalo, než bylo možné kostel obnovit. Drážďanští obyvatelé, kteří se nedokázali smířit se smutným pohledem na chátrající torzo kostela, shromáždili všechny zbytky stavby, kameny pečlivě očíslovali a umožnili tak zahájit kompletní věrnou rekonstrukci.

Na ni se nakonec složili lidé z dvaceti zemí světa a společně tak přispěli více než dvěma třetinami potřebné částky, která činila 180 milionů eur.

Část peněz pocházela například z prodeje hodinek osazených kamínky ze sutin kostela, přispěl také německo-americký biolog Günter Blobel, který věnoval na obnovu chrámu všechny peníze získané jako odměnu za získání Nobelovy ceny v oblasti biologie.

Kvádry, které nebyly prodány, se použily do nové stavby a dnes si mohou návštěvníci všimnout jejich kontrastu se světlým novodobým zdivem.

Rekonstrukce byla úspěšně dokončena za velké slávy roku 2005 a kostel se stal symbolem poválečné obnovy a impulzem pro další renovace po celé Evropě.