Zámek Lemberk, který je neodmyslitelně spjatý se životem blahoslavené Zdislavy, je doslova protkaný nevysvětlitelnými jevy od mlžných postav, přes fosforeskující mlhu až po poltergeisty.

Právě s poltergeistem se na Lemberku setkal známý český záhadolog Ivan Mackerle před třiatřiceti lety.

Takové potkání se s duchem doprovází, podle odborníků na paranormální jevy, závan chladu a pokles teploty. Jako by docházelo k přeměňování tepelné energie na mechanickou, aby pak mohlo docházet k otevírání dveří, pohybům různých předmětů a dalším nevysvětlitelným úkazům.

Tajemná kaple

Podobně tomu tak bylo i v kapli zámku Lemberk. Jak Mackerle později vyprávěl, začal po půlnoci poskakovat a kmitat jako ve větru plamen svíčky, která hořela hned vedle měřicích přístrojů.

Nikdo z přítomných badatelů však závan větru nepocítil. Současně se nad jejich hlavami ozvalo trojí hlasité a zřetelné klepnutí. Chvíli bylo ticho, aby posléze podkroví nad nimi naplnil zvuk těžkých kroků, jež se nesly nad celou kaplí.

Ovšem následný průzkum podkroví prokázal, že chůze by byla technicky nemožná a aby záhad nebylo málo, nebyla nijak narušená souvislá vrstva prachu a zpřetrhaná ani jedna pavučina.

Záhady nekončí

Na podivné úkazy v celých prostorách zámku Lemberk ale byla bohatá také 70. léta minulého století, jak dokládá článek Záhada zámku Lemberk od L. Loutchana.

Jeho hlavní postavou byla tehdejší kastelánka Jana Talafantová. Ta, když nastupovala za svého předchůdce, všimla si volně položené staré vyřezávané hůlky, která nebyla součástí inventáře. Upozornila na ni, ale odcházející kastelán si ji odmítl odnést.

Nůž na krku

Před spaním si ji prohlížela a pak odložila vedle postele. Tu noc jí spánek přerušil velmi nepříjemný pocit. Po procitnutí nevěřila vlastním očím, spatřila totiž dvě zelené ruce, jak pevně drží starou hůlku. Okamžitě rozsvítila, ale zelené světlo zmizelo.

Jako racionálně uvažující žena tomu nevěnovala příliš velkou pozornost a v domnění, že se jí vše jen zdálo, opět usnula. Jenže po probuzení nebyla podivná hůlka vedle postele, kam ji odložila, ale vedle ní. Ba co víc, hůlka měla na jednom ze svých konců vysunovací nůž a ten ženě ležel na krku!

To už bylo na kastelánku příliš. Odnesla špacírku do nejbližšího kostela, nechala ji pokropit svěcenou vodou a dnes ji má údajně místní kněz ve svém bytě jako neškodnou dekoraci.

Není to ale jediná nezvyklá příhoda bývalé kastelánky. Občas slyšela velmi těžké dunivé kroky. V přesvědčení, že ji chce někdo z jejích přátel postrašit, se po několik nocí snažila na filutu počíhat za dveřmi s baterkou v ruce.

Jednou se kastelánka dočkala. Kroky se zastavily u dveří do kaple a klika se začala pohybovat směrem dolů, jak chtěl někdo otevřít. Nebojácná žena nezaváhala, rozsvítila baterku a prudce rozrazila dveře. K jejímu obrovskému překvapení byla chodba za dveřmi zcela prázdná.

Poslední šlechta

Historický předobraz nezvyklých jevů nelze dohledat, a tak můžeme jen spekulovat o tom, kdo by mohl být onen přízrak, který držel hůlku nebo původce podivných kroků.

Předchůdcem dnešního zámku Lemberk byl středověký hrad Löwenberg založený ve 40. letech 13. století Havlem z rodu Markvarticů. Z této doby se dochovaly jen spodní části zdiva a některé prvky v hlavní věži.

V polovině 16. století za Berků z Dubé nebo Pánů z Trachenberka byl hrad přestavěn na renesanční zámek.

Za držení Pánů z Bredy, ve druhé polovině 17. století, získal zámek dnešní raně barokní podobu s uzavřeným štukově zdobeným nádvořím. Od poloviny 18. století už k žádné výrazné přestavbě Lemberka nedošlo. Gallasové a posléze Clam-–Gallasové se věnovali převážně základní údržbě a opravě.
Poslední šlechtickou majitelkou zámku byla princezna Gabriella Auesperková rozená Clam-Gallasová.

ZPRACOVAL TOMÁŠ MAŘAS