Cestu do přímého přenosu si členové Bounce Clan Michal Procházka, Martin Souček a Josef Beneš trochu zkomplikovali kvůli zranění jednoho z nich, k němuž došlo přímo během předváděčky.

Ale o tom později, v exkluzivním rozhovoru, který Deník vedl s manažerem skupiny a jedním ze skokanů Josefem Benešem.

Proč jste se rozhodli do soutěže jít?

Pár lidí obdivuje to, co děláme, tak jsme chtěli zkusit, jaké to je vystoupit před porotou, která by to zhodnotila.

Navíc v předešlých letech v zahraničí několik skokanů uspělo a postoupilo do semifinálových kol. Snažíme se v České republice tento sport propagovat a rozšiřovat a toto byla jedinečná šance ukázat powerbocking více lidem.

Domníváte se, že pro kreace ve skákacích botách je potřeba mít talent?
Základní triky a běhání na skákacích botách zvládne asi každý. Ale salta, přemety a přeskoky – to už chce trochu talentu nebo tréninku.

Jaký je váš – členů Bounce Clan – nejsilnější zážitek z castingu, předtáčení i samotného live přenosu?
Na castingu jsme vždy strávili celý den. Začalo to na castingu v Praze v hotelu, kde bylo první předkolo. Zde jsme ještě nevystupovali před porotou, ale pouze před produkcí a režisérem. Ostatní se vešli do vnitřních prostor, ale pro nás přesunuli natáčení ven. Vystoupení se produkci a  režisérovi líbilo, tak jsme byli pozváni již před porotu do Národního divadla.
Do Prahy jsme 6. srpna přijeli už ráno, abychom vyzkoušeli povrch a prostory pro vystoupení. Na zkoušku jsme přišli na řadu jako poslední. Přistavili nám na pódium auto a zkoušeli jsme vystoupení, pozici auta, a tak dále… Bohužel, při druhé zkoušce při jednom triku, kdy Martin šel proti mně po rukou a já ho měl přeskočit, jsem se špatně odrazil a spadl na něj. Kovovou botou přímo do obličeje. Naštěstí mu to způsobilo ,,jen“ tržnou ránu a pohmožděný hrudník.

Mohli jste tedy pokračovat dál později?
Ano, ale vystoupení před porotou se nám tak oddálilo, protože bylo nutné ránu zašít. Byli jsme proto pozvaní na kolo do divadla v Brně 12. srpna, pokud se Martin zotaví. Naštěstí to nebylo nic vážného, a tak jsme na Moravu vyrazili.
V Brně jsem tentokrát na výbornou zvládli zkoušku, a tak přišlo čekání na vystoupení před porotou. Jelikož v zahraničí hravě skokani postupovali, tak jsme tajně doufali, že alespoň jedno kolo ještě vydržíme. Ale porota nás nepustila dále. Vystoupení 26. září však sklidilo velký potlesk a doufáme, že i pomůže rozšířit řady skokanů v České republice.

V čem skupině účinkování v Česko Slovensko má talent pomohlo nejvíce?
Začaly se o nás zajímat produkční agentury, ozvalo se nám poměrně dost zájemců o tento sport. To nás velice potěšilo. I když jsme neuspěli, třeba v budoucnu uspěje někdo jiný. Někdo, kdo bude mít víc talentu a začal díky tomu, že někoho viděl v televizi.

Jaké byly v SK Bounce Clan nejdůležitější události v letošním roce, odmyslíme–li účinkování v televizní soutěži?
Letošní rok byl pro nás zase úspěšnější než ten předešlý. Českou republiku navštívil jeden z týmů National Geographic a natáčel s námi několik záběrů, vystupovali jsme v Kosově na streetballovém turnaji, vystupovali jsme a půjčovali skákací boty na Mistrovství světa v basketbalu žen 2010 v Brně a v Karlových Varech.

Co mají udělat zájemci o tento nevšední sport a jaké potřebují mít předpoklady pro to, aby se mohli stát členy klubu?
Pokud se k nám chce někdo přidat, není nic jednoduššího. Převážně v Mostě trénujeme celou zimu v tělocvičně. Stačí si u nás zakoupit skákací boty nebo si je půjčit. Do klubu přijímáme členy bez omezení. Na vystoupení a zahraniční závody jezdí většinou jen ti nejlepší. Ale šanci má každý. Jeden dvouhodinový trénink se zapůjčením bot stojí 200 korun. Pokud někdo chodí pravidelně, cena je 50 korun. Pokud má někdo talent a začne s námi vystupovat, investice se mu rychle navrátí. Většinu vystoupení máme placenou. V plesové sezoně vystupujeme hlavně na maturitních plesech.