Život stříbrnému plátnu doslova zasvětili mnozí lidé, věnující se promítání filmů. Ne jinak je tomu i s jirkovským správcem kina Milošem Kubelkou, který se projekcí filmů věnuje šestnáctou sezónu.

Na vlastní kůži jsem se na jeden den stal promítačem v kině Jirkov. Pokud bych se chtěl promítáním filmů ale živit, musel bych nejprve odpromítat pod dohledem zkušeného „promítače“ celkem 50 filmů a teprve poté bych mohl jít ke speciálním zkouškám.

A až po jejich zdárném absolvování bych se stal oficiálním promítačem s licencí. Velký pozor si budoucí promítač musí dát i na to, aby se film neválel po zemi, a aby mu nevypadl z cívky.

„Takový prohřešek se při zkoušce neodpouští. Adept by od zkoušky v takovém případě vyletěl,“ říká šéf jirkovského kina Kubelka.

O tom, že promítání není hned tak pro každého jsem se přesvědčil v vzápětí. Čekal mě totiž nelehký úkol. Připravit film Ještě větší blbec, než jsme doufali s Luďkem Sobotou k podvečerní projekci.

V promítací kabině na mě čekají dva projektory. „Než však osadíme cívky s filmem na „mašiny“ musíme si film připravit, slepit, popřípadě nastříhat. A hlavně zkontrolovat, aby například nešel pozpátku nebo se nepromítal vzhůru nohama,“ vysvětluje šéf jirkovského kina Kubelka.

Na jednu velkou cívku se vejde asi hodina filmu. Jde řádově o stovky metrů. Jedna vteřina totiž znamená pětadvacet filmových políček, což je asi čtyřicet centimetrů dlouhý pás.

Lepení filmu je jednou z nejčastějších činností promítače a jde také o dost precizní a náročný úkon. K tomu slouží promítačům takzvaná lepička s řezačkou a děrovačkou. Zkušený promítač už má prolnutí filmu a jeho nastavení v oko.

„Nejprve musíte zjistit v jakém místě budeme film slepovat, kde ho odřízneme tak aby se obraz krásně prolnul a přechod byl hladký a synchronizoval se zvukem,“ říká promítač Kubelka. K označení zářezu pak promítačům slouží obyčejná fixa.

Na moderním filmovém pásu je vedle obrazu zaznamenáván i zvuk a další stopy například pro digitální promítání. Filmy si promítači navzájem přeposílají od distributorů, o to máme lehčí práci, neboť už víme, kde kolega před námi pospojoval určité díly.

Co slepení, to značka na filmu. Je to pak pro dalšího promítače jakési vodítko,“ vysvětluje provozovatel jirkovského kina. Upozorňuje ale, že v tomto případě musejí být promítači hodně pozorní. „Může se totiž stát, že slepí k sobě oba díly, ale každý může mít jinou stranu, ať už vodorovně nebo svisle. To by pak ve finále náhle obraz přeskočil a byl by vzhůru nohama, nebo by šel pozpátku. Takové chyby by se neměly stávat, pokud promítač při lepení filmů dává pozor,“ říká Kubelka.

Správně udělat dírky právě slepeného filmu, to chce i pevnou ruku. Stejně jako převíjení filmu z jedné cívky na druhý. Na čtvrtý pokus konečně mám oba díly filmů slepeny a tak můžu cívku konečně nasadit na projektor.

Ještě předtím, ale musím film přetočit. Malér. Neopatrným rychlým točením cívky se mi nechtěně podařilo filmový pás přetrhnout na jiném místě. Do ruky tak beru opět řezačku, slepovačku a děrovačku. Celý nesnadný úkon s filmem tak musím provést znovu. Dávám si více pozor. Po několika minutách je film přetočený. Konečně.

V promítací kabině jsou vždy dvě mašiny. Film vždy začíná na té levé. Když dojde jeden díl do konce, automaticky se přepne na druhý projektor, který ve vteřině začne promítat. Divák v sále tak ani nepozná, že se zapla právě druhá promítačka.

„Jde o moderní technologicky vyspělé promítací projektory. Dokáží z filmového pásku nejen tlumit světla v sále, otevírat oponu ale i přepínat zvuk. Jeden takový projektor vyjde až na 370 tisíc korun. Například špatně založený film dokáže poškodit speciální snímač zvuku nebo objektiv. Promítač proto vždy musí dbát zvýšené pozornosti při každé manipulaci nejen s projektorem, ale i s filmem.

„Výkonná lampa by dokázala po zahřátí explodovat. Tady je opatrnost na místě, existuje nebezpečí požáru i vážného zranění,“ řekl Miloš Kubelka.

Promítací projektor má až čtyři různé objektivy. To podle požadavků na film, od širokoúhlého až po 16:9, který se využívá nejčastěji. A co dělají promítači v průběhu projekce?

„Jak kdo. Někdo sleduje celý děj filmu, někdo si čte knihu a podobně. Pokud totiž promítáte film už po desáté, pak už tolik záživný není,“ směje se promítač Jaroslav Lanár z jirkovského kina. Jeho kolega David Vaníček přiznal, že v promítací kabině může být občas i nuda.

Projekce je totiž automatická. Poté, co promítač osadí film na mašinu, už se nemusí o nic starat, až do závěrečných titulků. Třetí z jirkovských promítačů Milan Pavlata ale zdůraznil, že promítač nesedí jen v kabině. „Po osazení filmu zapneme reklamu v sále a jdeme trhat lístky,“ říká.

Éra stříbrného plátna se pomalu vrací. I přes rozvoj DVD filmů začínají lidé chodit opět do kin.

„Sledování filmů v obýváku a na velkoplošném plátně v dobře ozvučeném sále, to je obrovský rozdíl. Kina si opět získávají diváky. Je to i tím, že se začínají točit skvělé české filmy. Příkladem je současný filmový hit Ženy v pokušení. Po dlouhé době jsme měli několik dnů za sebou vyprodáno. Někteří zájemci se ani nedostali do sálu a to jsme museli půjčovat i židle. Takový návštěvnický boom nepamatuji za posledních deset let.