Přírodou na dosah ruky kompenzuje své zaměstnání a technické zaměření, procházky po lese mu pomáhají odpoutat se od práce a vyčistit hlavu.

Přestože u domu je zahrada, volný čas na ní rozhodně prací netráví.

„Zahradničení skutečně není mým hobby. Proto také nemáme sad ani záhony. Naše rodina to vnímá tak, že pobyt venku má být relaxací a ne další prací,“ říká Drábek.

Proč rodinný domek

Dům si manželé Drábkovi, kteří se vzali ve třiadvaceti letech, pořizovali v roce 1990. „Když jsme domek kupovali, byla to spíše ruina. Byl devadesát let starý a špatně udržovaný.

Ty první roky, zvlášť pro mladé manžele, kteří nemají moc peněz, znamenaly udělat si co nejvíce vlastníma rukama. Zážitky, jako šestihodinové vložkování komína, se nezapomínají,“ vzpomíná Jaromír Drábek. V dnešní době by k rekonstrukci domu přistupoval úplně jinak, jsou také už jiné možnosti.

Hudební rodina

Je v něm více prostoru pro variabilitu, uspořádání, které vyhovuje všem členům rodiny. Dnes je dceři 19 a synovi 17 let, a tak se bydlení rodiny postupně zařídilo tak, že v přízemí jsou společné prostory, kde všichni tráví volný čas a kde se scházejí.

V prvním patře pak má každý člen rodiny svoje oddělené místnosti k odpočinku, práci nebo prostě pro vlastní soukromí.

V jídelní místnosti jsou dvě kytary, piano a keybord, což není nic překvapivého vzhledem k tomu, že celá rodina je hudebně založená. Manželka Jindra má nejraději situaci, kdy Jaromír a děti hrají a zpívají a ona za rohem v kuchyni vaří.

Syn Honza hraje na basovku a otec Jaromír dvanáctistrunnou kytaru. Syn studuje gymnázium, a přestože hraje snad na všechno, v budoucnu by se chtěl věnovat ekonomice a mezinárodním vztahům.

Dcera Anička se v době naší návštěvy učila u babičky na maturitu. Ráda by dále studovala pedagogiku a později by chtěla učit češtinu a hudební výchovu.

Všichni dohromady

„Domnívám se, že je lepší, když si domácnost mladí lidé zařizují sami podle svého. Není dobře, když partneři začínají společný život u rodičů. Je lepší, když se osamostatní. Ale je to věc názoru a v řadě rodin funguje třígenerační bydlení. Ale můj životní styl takový není.“

U Drábkových jsme objevili takové „vychytávky“ pro odpočinek, jako například stůl na stolní tenis, trampolínu a především spoustu hudebních nástrojů.

Tabu pro každou návštěvu, a to i pro novináře, je ložnice. Byli jsme zvědaví, zda má Jaromír Drábek ještě nějaké své výlučné místo v domě a rodině.

„To v každém případě. Takové místo je v jídelně. Dcera nám udělala vyšívané prostírky s monogramy tak, aby bylo jasné, kde kdo sedí. Až na velmi vzácné výjimky to dodržujeme. Jednou z nich, kdy opustím svou židli, je hraní kanasty, protože nás nebaví hrát stále ve stejném gardu.“

Zpracovali Lenka Střihavková a Ludmila Veselá