Co mají společného Kiwanis panenka, canisterapie, sestry Boromejky a kaplanská služba?

Zdánlivě nesourodé prvky skládají mozaiku péče o nemocné. O tom se přesvědčili účastníci I. Krajské konference sester 2010 v Ústí nad Labem, která se uskutečnila v ústecké Masarykově nemocnici.

Jejím pořadatelem byla Krajská zdravotní, a. s. a záštitu nad konferencí převzala ministryně zdravotnictví ČR Dana Jurásková.

Konference určená hlavně zdravotním sestrám byla zaměřena na zkvalitnění pobytu klienta v nemocnici.

Kiwanis panenku si děti berou domů

Seznamte se: Kiwanis panenka je látková loutka z bavlny bílé barvy, vysoká 40 cm, naplněná umělou střiží.

„Děti ji dostanou při příjmu do nemocnice. Ty obvykle mají strach z toho, co je čeká v neznámém prostředí a Kiwanis panenka je jejich kamarádka. Lékaři ji využívají k názornému vysvětlení léčebných procedur, které dítě podstoupí a některé z nich mohou na panence názorně předvést. Dítě lépe snáší průběh léčby, když ví, co ho čeká a jak bude vše probíhat. Kiwanis panenka je s dětským pacientem po celou dobu pobytu v nemocnici a dítě si ji odnese s sebou domů,“ představila užitečnou hračku na konferenci Lenka Janatová z občanského sdružení Kiwanis klub Ústí nad Labem.

#nahled|https://g.denik.cz/54/02/xsestry2_denik_clanek_hp.jpg|https://g.denik.cz/54/02/xsestry2.jpg|IRENA ZÁRUBOVÁ s osmiletou fenkou zlatého retrívra Bárou při ukázkách canisterapie. #

V ústecké Masarykově nemocnici dostalo tuto panenku během 10 let fungování projektu na jejím dětském oddělení již více než 15 000 dětí.

Bez zajímavosti jistě není ani to, že do výroby Kiwanis panenek se zapojují i senioři, kteří již nemají sílu a zdravotní předpoklady být nějak společensky činní, v domovech se cítí nepotřební a odložení, ale stále ještě mají potřebu být pro někoho užitečnými, nacházejí v této práci opravdu pocit uspokojení a seberealizace.

Canisterapie nemá vedlejší účinky

Canisterapie – terapie s pomocí psa – klade důraz především na řešení problémů psychologických a citových a působení na fyzické zdraví člověka je u ní druhotné. Přednášku s ukázkami si připravila Irena Zárubová z Benešova nad Ploučnicí.

„Tito psi pomáhají starým a opuštěným nebo nemocným lidem. Velmi dobře například autistům, obzvláště dětem, tělesně postiženým, lidem se špatnou motorikou, ale i narkomanům,“ vypočítává žena, jež se canisterapii věnuje šest let a dobře ví, že jde o běh na dlouhou trať.

Nechyběly ukázky polohování, při níž se využívá skutečnosti, že teplota psího těla je o jeden stupeň vyšší než lidského, což napomáhá k uvolnění svalstva pacienta. „Většina léků má vedlejší účinky, ale canisterapie nikdy,“ uzavírá Irena Zárubová.

#nahled|https://g.denik.cz/54/02/xsestry1_denik_clanek_hp.jpg|https://g.denik.cz/54/02/xsestry1.jpg|ČLENKA KONGREGACE Milosrdných sester svatého Karla Boromejského Alena Bártová přiblížila účastnicím I. Krajské konference sester v Ústí nad Labem historii tohoto společenství.#

Boromejky ve třetím tisíciletí

Vyprávěním o své práci, péči o nemocné trvající již tři a půl století, vzbudily zaslouženě pozornost na konferenci členky Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského, jimž se lidově říká boromejky.

Společenství má své kořeny už v založení Domu milosrdenství roku 1652 ve francouzském Nancy. Do Čech sestry přišly v roce 1837. Pracují hlavně ve zdravotnictví a různých sociálních službách.

V čem tedy spočívá význam jejich služby dnes?

„Není to pouze v citlivém přístupu k nemocnému. To vyžaduje ošetřovatelský proces od všech zdravotních sester. Naši nezastupitelnou roli vidíme především v těch situacích, kde je člověk se svými přirozenými silami na konci, kde všemocná lékařská věda se stává bezmocnou. Těmto lidem bychom především chtěly být nablízku, aby od chvíle přijetí do našich zařízení, až do chvíle, kdy je opustí, nebyli osamoceni,“ vysvětlila Alena Bártová.

Kaplani v nemocnicích

Ne daleko od tohoto tématu bylo představení vizí kaplanské služby v nemocnicích a jak je naplnit. Úkolu se ujal koordinátor spirituální péče Krajské zdravotní Zbyšek Jonczy.

„Neléčit jen nemoc, ale celého nemocného člověka,“ shrnul smysl práce nemocničních kaplanů hned v úvodu Zbyšek Jonczy.

V současné době se podniká řada kroků ke stabilizaci a úspěšnému fungování kaplanské služby v nemocnicích.

„Je to například vytvoření jednotného systému práce a standardů nemocničních kaplanů, hledání cesty jak a kým mají být placeni, založení Společnosti pro klinickou pastorační péči při Lékařské společnosti Jana E. Purkyně ři přípravy pro založení Asociace nemocničních kaplanů.“

Pro dokreslení představy je potřeba říci, že kaplan v nemocnici neslouží jen pacientům, ale také jejim příbuzným a personálu.