Zloději, kteří mají spadeno na věci v autech a sklepy nebo jim něco uvízne za nehty v marketech. To je společenství, se kterým mají co do činění policisté obvodního oddělení Policie ČR Chomutov – město. Jejich obvod je v okrese nejvíc zatížený zločinem.

Podle vedoucího oddělení Miroslava Mikloviče je práce policisty mravenčí, ale leckdy také kuriózní.

„Loni došlo k loupežnému přepadení, kdy si pachatel vybral za oběť seniora,“ vypráví. K jeho velkému překvapení se ale stařík začal energicky bránit. Vláčel útočníka tak, že nakonec sám potřeboval pomoc. „Přivolal si policii, která ho zadržela,“ přidává Miklovič úsměvnou tečku.

Vykradači aut – zvláštní kapitola


Zvláště pyšní jsou policisté útvaru na to, že se podařilo objasnit sérii vloupání do dvaceti aut v centru.

„Dělali to jen dva lidé, kteří rozbíjeli okénka, když viděli něco ležet uvnitř,“ přibližuje Miklovič jejich přímočarý způsob. Tedy žádné vychytávky, jemná práce a dovedně otevřené dveře.

Jindy auta vykrádala žena ve středních letech, která se zhlédla v laciných barevných talismanech zavěšených na zrcátku. „Hračka stála pár desítek korun, ale ta žena působila škodu za tisíce,“ dodává policejní tisková mluvčí Marie Pivková.


Seriály policisty štvou


Spolu s Miroslavem Miklovičem se shodují na tom, že práce policisty má daleko do ideálu amerických seriálů z policejního prostředí.
„Bývají mimo realitu. Na scénu nakráčí krasavice v podpatcích, najde vlas pachatele a vyjede si celý jeho profil,“ kroutí hlavou Pivková. Její kolega souhlasí: „Raději se podívám na české seriály, protože jsou daleko blíž pravdě,“ usmívá se Miklovič.


Sportovci v uniformě


Jeho muži dohlížejí na pořádek při řadě kulturních a sportovních akcí.
Zároveň jsou také sami úspěšnými sportovci. Pravidelně jezdí na turnaje ve florbalu a kopané. Vyhráli turnaj Nechranické bodlo 2007, vloni se tamtéž umístili druzí a jejich florbalové mužstvo se účastní Mistrovství ČR ve florbale policejních mužstev.

BYLI JSME U PŘÍPADU

Zatímco jsme si s vedoucím oddělení v kanceláři povídali o policejní práci, zadrnčel telefon.

“Chtěla jste být u nějaké vloupačky, tak tu máme jednu vykradenou garáž,“ houkne na mě od sluchátka. Prý je to menší věc, jak se dozvídám na cestě k policejnímu autu od pomocného technika Tomáše Kubáta . Zajímavější by prý byla vloupačka do auta.

Jede s námi také dáma, která utrpěla škodu, jen vyšetřující policista musel zůstat na služebně, protože se kvůli mně nevešel do auta. Garáže leží na odlehlém místě na Spořické proti železniční trati. Ideální místo pro různé vandráky. Proti nám se šklebí vchod bez plechových vrat. Asi se hodily do sběru.

„Je to totálně vybílené,“ konstatuje majitelka. „Byly tu ponky, nářadí, staré auto na náhradní díly. Koukám, že zmizely i dráty k elektrice,“ rozhlíží se. Naposledy tu byla před Vánoci, takže je otázka, kdy zloději rabovali. Možná před dvěma měsíci, možná před týdnem.

Technik zatím hledá stopy, které mohou mít k případu vztah. Otisky prstů není kdy vzít, ale před vchodem je změť šlápot ve sněhu. Nakonec si vybere tu nejprokreslenější a přestříká ji speciálním sprejem. Stopa se rýsuje výrazněji a technik ji fotí. „Nikde není řečeno, že je zrovna toto stopa pachatele, je prostě jen jediná upotřebitelná,“ upozorňuje. „Kdyby jich tu bylo sto, vzal bych je všechny.“

Jeho práce u garáží rychle končí. Další je na oddělení techniky, kde zjistí typ boty, aby ji bylo možné srovnat s obuví pachatele (když bude dopaden). Teď přijde na řadu administrativa, protokoly a výslech poškozené.

U takovýchto případů se pachatel hledá těžko.