Vražda papeže, zničení 11 letadel. Operace Bojinka měla být horší než 11. září

V roce 2006 odvysílala americká stanice ABC film Po stopách 11. září (v originálu The Path to 9/11), dvoudílný snímek, který rekonstruoval události vedoucí k tomu, že teroristé úspěšně provedli útok mimo jiné na takzvaná newyorská Dvojčata a který rovněž ilustroval to, jak americké tajné služby v letech předcházejících útoku sledovaly teroristy.

Snímek si vysloužil kritiku jednak kvůli politickému naladění, ale také od zástupců bezpečnostních složek a zpravodajských služeb, kteří kritizovali nepravdivost některých scén, z nichž některé byly podle nich zcela vymyšlené a od reality měly opravdu hodně daleko.

Odborník: Útok na dvojčata byl strategickým šokem. Obdobně jako koronavirus

Film byl v Americe nakonec odvysílán pouze jedenkrát a tvůrci se kvůli kontroverzním scénám nebo zobrazení některých postav dostali doslova pod palbu. Jenže snímek, a to mu přiznali i ti nejzarytější kritici, přinesl i něco dobrého. Mimo jiné připomněl množství méně známých, ovšem neméné důležitých událostí, které se odehrály ještě před 11. zářím. Jednou z nich bylo i odhalení, byť v jistém smyslu náhodné, takzvané Operace Bojinka. Došlo k němu 6. ledna přesně před 27 lety.

Operace Bojinka byl ve skutečnosti třífázový plán rozsáhlých teroristických útoků, které zahrnovaly mimo jiné vraždu papeže Jana Pavla II., útoky s pomocí unesených letadel či umístění bomb na palubu více než desítky dopravních letounů.

Když ne prezidenta, tak papeže

Vražedný plán sestavili v polovině devadesátých let minulého století islámští radikálové Ramzí Júsef a Chálid Šajch Muhammad, kteří pobývali ve filipínském hlavním městě Manile. Peníze na přípravu rozsáhlého teroristického útoku jim tekly mimo jiné od Usámy bin Ládina. Konec konců, Chálid Šajch Muhammad byl vysoce postaveným členem Al-Káidy a vyšetřovací komise událostí z 11. září 2001 jej později označila za hlavního strůjce útoků na sídlo Světového obchodního centra a Pentagon.

V době, kdy Júsef začal tvořit plán Bojinka, měl již za sebou poměrně bohatou minulost bombového atentátníka, pracujícího pro Al-Káidu. „V roce 1993 se podílel na umístění bomby do vypůjčené dodávky na podzemním parkovišti Světového obchodního centra v New Yorku. Při výbuchu, jehož cílem bylo zničení takzvaných Dvojčat, nakonec zemřelo šest lidí, a přes tisíc jich bylo zraněno," připomíná encyklopedie Britannica.

Poté, co Júsef úspěšně unikl ze Spojených států a podílel se ještě na dalších bombových atentátech po celém světě, podle všeho dostal, zřejmě na příkaz bin Ládina, zadání vytvořit plán atentátu na tehdejšího amerického prezidenta Billa Clintona. Clinton měl tehdy navštívit i Manilu, filipínské hlavní město, kde se Júsef zdržoval. „Jenže naplánovat úspěšný atentát se ukázalo jako noční můra - z logistického hlediska to bylo nemožné," zmiňuje encyklopedie Britannica.

Jeden čas, dvě města, krvavý konec. Šílení střelci udělali z náměstí popraviště

Júsef se tak musel myšlenky zabití amerického prezidenta vzdát a místo toho začal společně s Chálidem Šajchem Muhammadem vytvářet plán několikafázového teroristického útoku, na jehož konci měly být tisíce mrtvých. Plán nazvali teroristé Operace Bojinka. „Ve stejném čase navíc Júsef rozplánoval vraždu tehdejšího papeže Jana Pavla II., který měl koncem roku 1994 navštívit Manilu," připomíná Britannica.

Proč se operace měla nazývat právě Bojinka, bylo dlouho nejasné. „Mluvilo se o tom, že slovo pochází ze srbochorvatštiny a znamená velký třesk. Ovšem Muhammad později řekl analytikům CIA, kteří jej vyslýchali po zatčení v roce 2003, že to bylo pouze slovíčko bez hlubšího smyslu, které zaslechl v době, kdy bojoval v Afghánistánu ve válce proti Sovětskému svazu. Vyplývá to ze správy vyšetřovací komise 11. září," objasňuje list The New York Times.

Jedenáct letadel

Když se teroristům povedlo 11. září 2001 bez větších problémů unést čtyři americká dopravní letadla plná lidí, způsobilo to zděšení a zásadní přehodnocení bezpečnosti letecké dopravy. Ovšem to, co plánovali Júsef a Muhammad v rámci Operace Bojinka, bylo ještě mnohem děsivější.

„Součástí plánu bylo vyhození jedenácti amerických dopravních letadel do povětří, a to téměř současně, při letu nad Tichým oceánem. O výbuchy se měly postarat malé, ale strategicky umístěné bomby vyrobené z kapalného nitroglycerinu, které by mohly bez povšimnutí projít letištními detektory a mohly být sestaveny v koupelně letadla pomocí jednoduchých předmětů, jako dvou baterek a hodinek," nastiňuje encyklopedie Britannica.

Celkově ovšem měla mít Bojinka tři fáze - první byla zamýšlená vražda Jana Pavla II. v prosinci 1994. Júsef plánoval, že by se atentátník dostal k projíždějícímu papamobilu v oděvu kněžího, a ve vhodný moment by se odpálil do vzduchu. Celá událost měla odvrátit pozornost bezpečnostních složek, aby se věnovaly vyšetřování tohoto útoku, přičemž by Júsuf a jeho komplicové mohli v klidu plánovat druhou fázi, kterou mělo být právě vyhození jedenácti letadel plných lidí do vzduchu.

Teror z 11. září zcela změnil bezpečnost letů. Dnes se sleduje i chování lidí

K děsivému útoku mělo dojít na přelomu 21. a 22. ledna 1995. Nemělo však jít o sebevražedné atentáty, jako tomu bylo 11. září. „Bomby na téměř tuctu letadel měli podle plánu teroristé pouze umístit a nastavit časovač, a vystoupit z letounů dříve, než by odletěly," připomíná list The New York Times.

Třetí fáze operace Bojinka zahrnovala více plánů, ty ovšem nebyly dokončeny. Počítaly buď s útokem malého letadla, zřejmě Cessny, naloženého výbušninami třeba na sídlo CIA, nebo s únosem jednoho dopravního letadla a jeho následným nasměrováním na budovy Světového obchodního centra. Z důvodu těchto alternativ se později vyskytla tvrzení, podle kterých byly útoky z 11. září 2001 pouze jistou modifikací původní operace Bojinka.

Cvičná bomba

Když byly plány hotové, začali Júsef s Muhammadem testovat, zda je bude možné i reálně uskutečnit. „Je třeba připomenout, že propašovat v dané době přes kontrolu na palubu letadla tekuté části výbušnin, bylo relativně jednoduché," upozorňuje list The New York Times.

Konec konců, Júsefovi se to nakonec opravdu podařilo. „Při testování možnosti uskutečnění operace Bojinka umístil a nechal koncem roku 1994 vybuchnout jednu bombu v divadle v Manile. Další bombu umístil o deset dní později na palubu letu Philippine Airlines 434, který směřoval z Manily do Tokia. Bomba umístěná pod sedadlem opravdu explodovala, přičemž zabila jednoho pasažéra, ovšem pilotovi se povedlo s poškozeným Boeingem 747 úspěšně přistát," zmiňuje list The New York Times.

Ještě že začalo hořet

Vzhledem k úspěšnému odpálení "tréninkové" výbušniny na palubě letu do Tokia dodnes zůstává otázkou, jak mohla operace Bojinka dopadnout, kdyby se vše včas neprovalilo, a zda by svět nezažil obdobu 11. září již v polovině 90. let. Šestého ledna 1995 byly ale naštěstí tyto plány teroristů úspěšně zmařeny. A Júsef si za debakl mohl sám.

I na Tři krále míchal ve svém pokoji v jedné z budov v Manile chemikálie, které měly být základem pro sestavení výbušnin. Naneštěstí pro něj a naštěstí pro všechny lidi, kteří letěli letadly, na které chtěl Júsuf zaútočit, byli on i jeho společník neopatrní. „Omylem založili malý požár a po jeho vypuknutí chvíli bránili hasičům ve vstupu do pokoje. Než dorazila na místo policie, oba uprchli a jelikož odcházeli ve spěchu, zanechali po sobě na místě nejen materiály pro výrobu bomb, ale také Júsufův notebook. Laptop následně prozkoumala filipínská policie a úřady se tak dostaly nejen k informacím souvisejícím s plány útoku na papeže, ale také k souboru nazvanému Bojinka," zmiňuje encyklopedie Britannica.

Dvacet let od 11. září: New York nemá „dvojčata“, ale půlkilometrovou budovu

Právě v onom souboru se policisté, a později příslušníci amerických zpravodajských služeb, s nimiž filipínská policie zjištění sdílela, dočetli, jak Júsef plánoval zabít stovky až tisíce lidí vyhozením jedenácti letadel do povětří. „V jeho notebooku byly plány zpracované do detailu. Zahrnovaly potřebné vybavení, informace o letištích, čísla letů, podrobnosti o nastavení času na výbušninách. Když policie vše při požáru objevila, teroristé byli jen pár týdnů od uskutečnění útoků," řekl médiím Michael Garcia, žalobce v případu operace Bojinka.

A tak jsme vymysleli 11. září

Poté, co byla odhalena operace Bojinka, už terorista Ramzí Júsef dlouho americkým bezpečnostním složkám neunikal. „V únoru 1995 jej zatkly pákistánské bezpečnostní složky v Islamabádu. Byl vydán do Spojených států, kde byl obviněn z bombového útoku na Světové obchodní centrum z roku 1993 a také z připravování teroristického útoku podle plánu Bojinka. Za plánování byl odsouzen v roce 1996, za útok na Dvojčata v roce 1997," shrnuje encyklopedie Britannica.

Bohužel, jeho komplic Chálid Šajch Muhammad ještě na několik let spravedlnosti unikl a stal se strůjcem útoků z 11. září 2001. Když byl v roce 2003 konečně dopaden a vyslechnut, zmínil se i o operaci Bojinka. „Muhammad vyšetřovatelům řekl, že po neúspěšném bombovém útoku na Světové obchodní centrum v roce 1993, který zahrnoval použití auta naloženého výbušninami, potřeboval vytvořit lepší formu útoku, protože exploze auta v garážích nepostačovala k tomu, aby takzvaná Dvojčata spadla. Tyto myšlenky podle výslechu Muhammada vedly k vytvoření operace Bojinka a k prvním úvahám o použití letadel k útoku na Světové obchodní centrum," píše list The New York Times. Muhammad je od roku 2006 vězněn na americké Námořní základně Guantanamo na Kubě.