Hořkosladký návrat do Lymanu. Znovudobytí si vyžádalo značné ztráty

Za vítězství ukrajinské armády v Lymanu zaplatili civilisté značnou daň. Ze zhruba dvacetitisícového města v Doněcké oblasti zbyly jen ruiny. Je rozbité na kusy a jakoby z něj vyprchal život. Zůstalo zde jen několik málo obyvatel, kteří, podle svědectví zahraničních reportérů, žijí pod zemí jako krtci.

Zaminováno

„Je nám jedno, kdo tu vládne. Ať je to třeba ďábel. My jen chceme, aby přestali střílet,“ řekla novinářům britského televizního kanálu Sky News jedna z žen.

Na silnicích vedoucích do Lymanu leží mrtvoly ruských vojáků a vedle jejich ohořelá a zdemolovaná vozidla. Jejich těla jsou již nafouklá a obličeje mají nažloutlou barvu. Všude kolem nich je rozsypán obsah jejich vojenských toren.

Útěk před hrůzami války: Z Ukrajiny přišly do Česka manažerky a učitelky

Jak ale informoval štáb ukrajinské armády, okolí je kompletně zaminované. A miny jsou zakryté listím či schované mezi věcmi vojáků, což vše ztěžuje úklid a pohřbívání lidských ostatků. Rusové tam miny podle místních umístili, když ustupovali před ukrajinskou armádou.

Nadšení armády versus strach civilistů

Znovudobytí Lymanu je pro Ukrajinu významným vítězstvím. Rusové město využívali jako klíčový dopravní uzel. Po místní železniční trati vozili zásoby a munici svým jednotkám v Doněcku a Luhansku, dvou regionech, které tvoří Donbas.

Přerušení tohoto důležitého zásobovacího spojení pravděpodobně ovlivní nejen schopnost Rusů udržet obranu na východní frontě, ale potenciálně i jejich plány na další postup. Alespoň podle analytiků se zdá, že takový byl ukrajinský záměr.

„Znovudobytí zajistilo Ukrajincům dobrou výchozí vojenskou pozici pro další kroky a vojáci jsou tímto úspěchem  zjevně povzbuzeni,“ píše britský kanál.

Nadšení hrstky přeživších místních obyvatel již tak značné ale není. „Tohle není žádný Mariupol, tam byla bitva největší. Ale tady v Lymanu? Odtud prostě Rusové odešli, trochu si zastříleli a zmizeli,“ řekl reportérům Sky News jeden z místních, Roman.

Ovšem i ukrajinská armáda vzápětí po osvobození město opustila a zamířila za dalšími cíli směrem na jih. 

Boj o přežití nekončí

Lyman je vzdálen jen asi deset kilometrů od hranic sousedního Luhanska a několik ukrajinských vojáků, se kterými zahraniční reportéři mluvili, sebevědomě předpovědělo znovudobytí dalšího území v této separatistické enklávě.

Ale pro ty, kteří v osvobozeném městě zůstali i po jeho osvobození, je boj o přežití stejně tvrdý jako pro vojáky na frontě. „V areálu nemocnice jsme našli muže, kteří káceli stromy. Sbírali dřevo na topení,“ popsali situaci novináři ze Sky News. Město je totiž již několik měsíců bez elektřiny a zima se rychle blíží.

V troskách je i budova nemocnice, která se po bombardování na několika místech doslova rozpadá. I kvůli tomu, že Rusové drželi Lyman mnoho měsíců, je nyní skoro nemožné ukázat na viníka útoku na toto zdravotnické zařízení.

Granáty mohly budovu poničit při dobývání města Rusy, ale taky ji mohly zasáhnout střely během ukrajinského osvobozování. Vybombardování nemocnice bude jistě součástí vyšetřování, už jen proto, že útok na nemocniční zařízení je v rozporu s mezinárodním právem a může být posuzován jako válečný zločin.

I psi žijí lépe než my

„Je to sice válka o půdu,“ řekl tiše jeden z mužů kácejících nemocniční strom. „Ale my teď nemáme čím topit v domech… nefunguje elektřina… nic.“ Tento muž - stejně jako ostatní - nechtěl být natáčen ani jmenován.

„Všichni novináři se nás ptají na referenda. My ale nechceme mluvit o politice. Chceme přestat žít v krytech. I psi mají teď lepší život než my,“ posteskla si Natalia, která reportéry zavedla i do studeného, tmavého betonového přístřešku, kde jim ukázala vyskládané zásoby dřeva na zimu. Podle Sky News se nezdá, že by věřila, že se život v nejbližší budoucnosti příliš změní.

Neprojdou. Studenti uvízli na Ukrajině, přes hranice nemohou kvůli podvodníkům

Město sice bylo znovudobyto, ale panuje zde hluboká deprese i značné pochybnosti, zda se boje nevrátí. „Není tu žádná práce, nikdo nedostává důchody ani platy. Nemáme nic. Dá se tomu říkat život? Už nevím, jak dál,“ vzlykala Natalia.

A zdaleka nejde jen o Lyman. Všechny silnice v Charkovské oblasti, kde Ukrajinci překvapili ruské jednotky, což jim umožnilo získat zpět Izjum a přesunout se k Lymanu, jsou posety rezavějícími troskami vojenských vozidel. Okolní obce byly skoro všechny kompletně zničeny. Většina z nich je téměř liduprázdná.