Kliknutím zvětšíteUdálosti spojené s Magalhãesovou plavbou jsou významné i pro Filipíny, jejichž obyvatelé na ně vzpomínají ale trochu jinak než Evropané. Zatímco pro Evropu je Magalhãesova tříletá plavba kolem světa, při níž byl objeven jihoamerický průliv z Atlantiku do Tichého oceánu, symbolem objevitelství a neochvějné víry ve vlastní sen, Filipíny vzpomínají spíš na to, jak se jejich dávní předci na ostrůvku Mactan postavili španělským zbraním.
Větším hrdinou než Magalhães tak pro ně je místní náčelník Lapu Lapu, který inspiroval své muže k tomu, aby dokázali mnohem lépe vyzbrojené Evropany porazit.
Magalhães doplul k Filipínám v březnu 1521 po strastiplné, půldruhého roku trvající plavbě, při níž čelil několika vzpourám, bouřím, ale také nesmírnému hladu, když námořníkům na jeho lodích došly zásoby. V době, kdy konečně nalezl průliv, měl už jen tři lodě z původních pěti, protože jedna ztroskotala a na druhé se vzbouřila posádka, která zajala a pobodala kapitána a i s lodí se vrátila zpátky do Španělska.
Zbývající tři lodě čekala více než 100 dní trvající plavba přes otevřené moře bez jakékoli čerstvé stravy pro posádky. Když lodě 6. března 1521 konečně dorazily na Mariánské ostrovy a o deset dnů později na Filipíny, zbývalo Magalhãesovi z původních 270 mužů už pouhých 150.
Vy pro nás, my pro vás
Na ostrovech začal Magalhães s pomocí kombinace diplomacie a síly usilovat o to, aby získal místní náčelníky a jejich "lid" na svou stranu, přiměl je konvertovat ke katolicismu a podřídit se autoritě vzdáleného španělského krále.
Jakmile jeho posádky obnovily síly, začaly působit znovu majestátně a jejich španělské zbroje i impozantně vypadající palné a sečné zbraně vyvolávaly u místních obyvatel úctu i neopodstatněný pocit, že u jejich břehů přistáli snad ztělesnění bozi.
Vládce ostrova Cebú rádža Humabon však měl pro přívětivý přístup k Evropanům ještě jiný důvod než jen úctu k jejich ohromujícímu zjevu. Doufal, že by s jejich pomocí mohl získat výhodu proti svým soupeřům, zejména pak proti náčelníkovi jménem Lapu Lapu, vládci přilehlého ostrůvku Mactan, který odmítal uznat Humabonovu nadvládu.
Protože Magalhãese Humabon respektoval a přijal od něj křesťanství, rozhodl se portugalský mořeplavec ve španělských službách vyjít mu vstříc. Když Lapu Lapu odmítl vyjednávat, vybral Magalhães asi 60 svých mužů, námořníků i vojáků, kteří se přidali k Humabonovým domorodcům a za úsvitu 27. dubna 1521 zaútočili na Mactan.
Bitva na pláži
Lapu Lapu je očekával na pláži v čele svých ozbrojených válečníků a uvítal je "palebnou přehradou" mnoha šípů a oštěpů. Španělé prvnímu náporu odolali a odpověděli daleko pokročilejšími zbraněmi, což mohlo znamenat pro mactanské ostrovany zkázu, jenže Lapu Lapu si povšiml, že šípy a oštěpy se odrážejí jen od lesklých zbrojí; pokud ale zasáhnou protivníka do nohou, ten se většinou skácí a dá se dobít. Zavelel k protiútoku a přikázal svým mužům, ať se zaměří na nohy - filipínská lidová tradice to později přepracovala do pověsti, že mactanským připlula na pomoc armáda chobotnic, které se ovinuly neznámým útočníkům kolem nohou a vtáhly je do smrti.
Po bitvě trvající zhruba hodinu bylo dobojováno. Kdo z Magalhãesových mužů nebyl zabit, utíkal. Vrchní velitel sám se podle dochované legendy snažil krýt ústup svých mužů a po kolena ve vodě čelil nástupu nepřátel, ale byl zasažen oštěpem a zhroutil se do vody. Prchající vojáci ho ještě stačili vtáhnout do člunu, ale život mu to nezachránilo - brzy poté podlehl na lodi utrpěným zraněním.
Jeho muži museli následně spálit jednu z lodí, protože už neměli dost mužů k obsluze všech tří, a na zbývajících dvou zamířily na Moluky. Tam přišli o předposlední loď, protože praskl její trup, přetížený naloženým kořením. Zpátky do španělské Sevilly, odkud před třemi lety výprava vyplula, se nakonec 6. září 1522 doploužila jedna jediná loď s pouhými 18 muži posádky.
Ne Magalhães, ale Lapu Lapu
Slavnou bitvu o ostrůvek Mactan si Filipíny připomínají týdnem oslav, které organizuje vládní Národní komise pro připomenutí pětistého výročí Magalhãesovy smrti. Mezi připravované akce patří dronová show, vojenská přehlídka a přímý televizní přenos z odhalení nové svatyně zasvěcené náčelníkovi Lapu Lapu. Všechny tyto vzpomínky jsou koncipovány tak, aby vzdávaly "hold a uznání Lapu Lapu a mactanským hrdinům".
Komise také sponzorovala národní uměleckou soutěž zaměřenou na čtyři témata spojená s vítězstvím Mactanů - svrchovanost, velkorysost, jednotu a dědictví. Vítězná díla filipínských umělců pak vyprávějí tento příběh z pohledu místních obyvatel Mactanu, nikoli optikou Evropanů.
"Nejde jen o to, aby se k oslavám přidal také pohled domorodců. Filipínský přístup k Magalhãesovi tím, že se zaměřuje na domorodý odpor, spíše převrací koloniální dějiny na hlavu. Příslibem dekolonizace veřejných dějin Tichomoří není trestat, zahanbovat nebo vyrovnávat staré účty. Spíše pomoci utvářet obraz dosud netušené budoucnosti regionu, v jehož srdci budou mít své místo původní panovníci," komentuje to list The Conversation.
3
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
