Kliknutím zvětšíteJako nízkoprahová zařízení se označují sociální služby snadno dostupné klientům, zpravidla bezplatné a bez administrativních překážek. Přijít do nich může „člověk z ulice“, případně ho na ulici přímo vytipuje terénní pracovník, tzv. streetworker.
Podobně jako při klasické terénní práci ve městě pátrají i královéhradečtí pracovníci na sociálních sítích po rizikovém chování a i zde se pohybují v místech, kde se teenageři ocitají na hraně. Třeba ve skupinách na Facebooku či Instagramu jako Přiznání, Sebepoškozuju se, Potřebuji pomoc, Poradny a podobně. Monitorují i komentáře, diskuse či příběhy a vyhledávají tak potenciálně ohrožené dospívající. K dispozici jsou také na poradním chatu a vytvářejí preventivní obsah na Instagramu a TikToku, letáky nechávají ve školách a na úřadech.
„Zbystříme, když teenageři píšou o nudě a samotě, sebepoškozování, nebo ventilují silné emoce. Tématem je pro nás i o to, jak sdílejí své soukromí,“ vylíčila sociální pracovnice Klídku Klára Pittnerová.
„Víme, jakým způsobem mladí lidé volají o pomoc. Když toto volání na sítích zachytíme, napíšeme jim zprávu nebo v komentářích zanecháme informace o naší službě,“ vysvětlila její kolegyně Gabriela Lepková. Snaží se o včasnost, aby zasáhli dříve, než problém přeroste. Tím, jak se jejich služba stává známější, ubývá aktivního oslovování a klienti se jim hlásí sami v rámci jejich chatu. „Zdravím, chtěla bych se svěřit. Moje maminka je alkoholička. Měla nastoupit na léčení, ale vykašlala se na to a dál pije. Maminka se o mě stará, a proto to nechci nahlašovat. Nevím, co mám dělat. Neměli byste nějakou radu, prosím?" svěřila se jim například jedna z klientek.
Pohybují se také na méně známé sociální síti Tellonym, kde lze posílat anonymní zprávy, takže jde o oblíbený nástroj pro kybernetickou agresi mezi dětmi. Účty navíc nejsou soukromé, takže všechny urážky dotyčného si může kdokoliv přečíst. Neziskovka Klídek využívá Tellonym ke komunikaci s dětmi v krizi. „Překvapilo nás, jak na síti, kde si lidé většinou nadávají, si s námi děti dopisují slušně a nedělají si z naší služby srandu,“ uvedla Pittnerová.
Internet má svá pro i proti
Díky sociální práci na internetu se dostanou i k jinak nedostupným klientům – ať už z malých obcí, kde nefunguje žádná sociální služba, či k lidem, kteří se příliš neprojevují v reálném světě, ale v tom online se otevřou. Neziskovka si vybudovala síť návazných služeb a odkazují klienty na specialisty - psychology, adiktology, sexuology a další odborníky.
Sociální práce na internetu má podle Pittnerová několik úskalí. Nevědí přesně, s kým hovoří, mnozí tu vystupují pod přezdívkami. Jelikož nejde o komunikaci z očí do očí, nerozpoznají snadno ironii. A často také řeší, kam se až mohou vydat do soukromí dotyčného. „Bereme to ale tak, že na sociální síti záleží na člověku, jak si svůj profil nastaví, co sdílí veřejně, nebo jestli si nás dá do přátel,“ objasnila Klára Pittnerová. „Když se nám zdají sdílené věci za hranou, kontaktujeme ho,“ doplnila Lepková.
Ve své práce se inspirovali projektem Diakonie Plzeň Streetwork in chat. „Procházíme anonymní statusy otevřených i uzavřených skupin na Facebooku, reagujeme na konkrétní neanonymní statusy či komentáře na této síti, nabízíme individualizovanou podporu a pomoc,“ popsala diakonie službu na svých stránkách.
Hradecké pracovníky pak zaškolil sociální pracovník a lektor Jan Vališ z pražského Nízkoprahového klubu Vrtule, průkopník online terénní sociální práce. Za tuto činnost obdržel již v roce 2013 výroční cenu České asociace streetwork. Zastává myšlenku, že lidé potřebují naplnit pět základních potřeb: místo, péči, bezpečí, podporu a limitů. Nabádá dospělé, aby nezapomínali teenagerům opakovat, v čem jsou dobří, co umí a že jim věří a stojí za nimi.
5
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
