close info Zdroj: Deník / Miroslava Šebestová zoom_in
Profesionálním fotografem je Miroslav Rada dlouhých padesát let. Pracoval pro několik známých vydavatelství a uspořádal desítky autorských výstav. Focení reportáží ho naplňuje i v jeho sedmdesáti letech. Jako kluk si přitom takovou budoucnost ani nedokázal představit. „Jako malý jsem se pohyboval mezi krámem, který měli naši a kamarády. Lítali jsme stále venku. Líbily se mi tenkrát bicykly, ale rodiče mi žádný nekoupili, tak jsem je kradl,“ zavzpomínal. „Když přijel někdo na nákup a opřel kolo o zeď, vzal jsem ho a jel se projet. Samozřejmě jsem ho po půl hodině vrátil. Pak přišlo tytyty, ale příště jsem to udělal zase. Když chybělo kolo, každý věděl, to byl Radův kluk,“ doplnil se smíchem.
close info Zdroj: Deník / Roman Dušek zoom_in
K focení se dostal, až když se vrátil z vojny a díky kamarádovi, který ho do něj zasvětil. „Když jsem si to vyzkoušel, věděl jsem, že to chci dělat. Fotil jsem krajinky a holky. Když jsem jednou vyfotil kostelní věž, uveřejnili ji v tehdejším čtrnáctideníku Teplická revue a já pak s těmi novinami všude chodil a ukazoval, že mám fotku v novinách,“ přiblížil své začátky.
close info Zdroj: Deník / Miroslava Šebestová zoom_in
I když byl vyučený zámečníkem, jeho zapálení pro svět fotografie ho přivedlo do Okresního kulturního střediska v Ústí nad Labem, pro které vytvářel dokumentární fotografie. „Tehdy jsem se stal fotografem profesionálem. A pak to šlo ráz na ráz. Pokračoval jsem jako propagační pracovník a fotograf Pozemních staveb Ústí nad Labem. Pak přišla revoluce a generální stávka a i když jsme měli zakázáno tam chodit, já šel a dokumentoval dění v ulicích. Stal jsem se hlavním fotografem Průboje, který později převzaly Deníky Bohemia a pak vydavatelství Vltava Labe Press,“ vyjmenoval Rada.
close info Zdroj: Deník / Roman Dušek zoom_in
Při práci fotoreportéra křižoval celou zemi. Fotil světové i české celebrity, politiku, sport a byl u důležitých událostí jako například dělení federace nebo záplav. „Nebylo to jako dnes. Neměli jsme digitální fotoaparáty, kdy cvakáte jednu fotku za druhou. Když člověk fotil, nevěděl, co přesně tam má, dokud se to nevyvolalo. Ještě cestou jsem házel film do vývojky a pak ustalovače, abych šetřil čas, a když jsem byl ateliéru, měl jsem mokrý film, který jsem mohl dát do zvětšováku,“ připomněl, oč složitější bylo focení ještě před dvaceti lety. „Jsem ale rád, že jsem zažil tu kouzelnou dobu bez digitálu, kdy jsme si sami vyvolávali fotky,“ nenechává na pochybách, že si svou éru užil.
close info Zdroj: Deník / Miroslava Šebestová zoom_in
Jako fotoreportér je aktivní stále. Je dvorním fotografem Chomutovského deníku a v Oseku, kde žije, právě vystavuje snímky z Benátek, které navštívil těsně před příchodem koronaviru.