Dobrou duší údlického kostela je kostelnice Květa Novotná

close info Zdroj: Deník / Miroslava Šebestová zoom_in

Ke kostelu se dostala oklikou. Není rodačka, ani nepochází z věřící rodiny. „Do Údlic jsem se přistěhovala před 23 lety. Vždy jsem se zajímala o historii a památky, navíc mě bavilo cestování, a tak jsem jezdila jako průvodkyně do Francie a prováděla tam české turisty po kostelích a památkách centrální a západní části země,“ zmínila paní Květa. „Vůbec mě tenkrát nenapadlo, že v Údlicích chodím kolem kostela, který jednou budu mít na starosti,“ doplnila.

close info Zdroj: Deník / Miroslava Šebestová zoom_in

Věci se změnily, když přivedla na svět prvního syna a manžel si přál, aby byl pokřtěný. Začala se tehdy zajímat o víru a sama nakonec posílila společenství místních „oveček“. „Pohybovala jsem se v kostele a najednou zjistila, že babičky odcházejí, další lidé se stěhují z Údlic a najednou jsem zbyla jen já a má rodina, kdo se mohl o kostel starat,“ podotkla.

close info Zdroj: Deník / Miroslava Šebestová zoom_in

Pro paní Květu je to ale čestný úkol a výsada. „Jsem za to ráda. Jsem součástí řetězu lidí, kteří tu byli přede mnou, a doufám, že se i po mně najde někdo, kdo se o kostel jednou bude starat,“ doufá.

close info Zdroj: Deník / Miroslava Šebestová zoom_in

Péče o památku ji podle jejích slov obohacuje. „Díky kostelu jsem poznala spoustu skvělých lidí. Nejen těch církevních a věřících, ale i řemeslníků, protože jsem se technicky spolupodílela na různých aktivitách. Poznala jsem například předního českého hodináře, který nám opravil hodinový stroj ve věži,“ doplnila.

close info Zdroj: Deník / Miroslava Šebestová zoom_in

Kostel lidem ochotně otevírá, ať jde o věřící či nevěřící. „Rádi posedí v tichu a každý uvnitř vnímá ten duchovní rozměr. V létě se kostel snažíme nechat otevřený, je tam mříž. Když se maminky vydají na procházku s kočárkem, mohou nahlédnout dovnitř. Vnímám pak pozitivní ohlasy lidí: ´Jé, my máme takto krásný kostel, to jsme nevěděli,“ dodává kostelnice s uspokojením.